Bedla kaštanová - Lepiota castanea Quél. 1881 - Bedlička hnedá

7. února 2019 v 22:09 | Jiří Patočka |  BEDLA
Mykologické komunitě je tato bedla známa od roku 1881, kdy ji popsal francouzský přírodovědec a mykolog Luciene Quélet (Quelet, 1881), zakladatel Francouzské mykologické společnosti. Popsal jí jako lupenitou houbu, hojně rostoucí v jehličnatých i listnatých lesích, zejména v porostech ostružiníku (Rubus). O její jedovatosti Quélet zřejmě nevěděl, ta byla prokázána mnohem později, ale nepodařilo se mi zjistit, kdo na její jedovatost upozornil jako první.

Bedla kaštanová roste od července do října v opadu jehličnatých i listnatých lesů. Upřednostňuje smrkové monokultury a vápenatou půdu. Na bedlu, jak si ji všichni představujeme, moc nevypadá. Je malá, její klobouk má průměr jen 2 - 4 cm a stejně tak malý, rozuměj krátký, je i její třeň. Její klobouk je v mládí vyklenutý, později plochý, ale s vyklenutým středem. Povrch klobouku je kaštanově hnědým a u starších exemplářů pokožka praská na malé šupiny, pod nimiž prosvítá světlý podklad. Třeň je válcovitý, světlejší než klobouk. Prsten je nevýrazný až pomíjivý. Dužnina a lupeny jsou bělavé a po pomačkání se zbarvují žlutohnědě (Vellinga, 2003).

Bedla kaštanová je jedovatá houba (Koutecký et al., 2005). Pravděpodobně smrtelně jedovatá, protože obsahuje amanitiny (Gérault a Girre, 1975), podobně jako muchomůrka zelená (Amanita phalloides). Protože jejich obsah bude určitě nižší než u muchomůrky zelené (dosud nikdo neměřil) a protože bedla kaštanová je drobná a relativně vzácná houba s nepříjemnou vůní, která nikoho příliš ke sběru a jídlu neláká, otravy jsou spíše výjimkou (Asef, 2015).

Literatura

Asef M.R. New records of the genus Lepiota for Iran, including two deadly poisonous species. Mycologia Iranica, 2015; 2(2): 89-94.

Gérault A, Girre L. Recherches toxicologiques sur le genre Lepiota Fries. CR Acad Sci, Sér D. 1975; 280: 2841-2843.

Koutecký D, Jirásek S, Zicha O. et al. Lepiota castanea (bedla kaštanová) [online]. BioLib.cz, 2005-04.24 23:18:20 CET, rev. 2008-09-19 09:25:19 CET.

Vellinga EC. Phylogeny of Lepiota (Agaricaceae)-evidence from nrITS and nrLSU sequences. Mycological Progress, 2003; 2(4): 305-322.

 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michal Rokycany | 7. února 2019 v 22:37 | Reagovat

V poslední době se o bedlách hodně hovoří, píše. Znamená to snad, že jedlá je pouze bedla vysoká? O té červenající se také říká že se konzumovat nemá. Bedel je tedy hodně, ale ty ostatní jsou nejen nejedlé ale také jedovaté?

2 Vene | 7. února 2019 v 23:17 | Reagovat

Bedla se dá dobře sušit a to včetně třeně. Potom rozemlít na prášek a přidávat do jídla. Jedna kávová lžička dokáže udělat hody, zázrak. Tak to zkuste a dejte vědět jak jste dopadli.

3 Marie N | 8. února 2019 v 11:44 | Reagovat

Zajímavé čtení jen aby to už konečně začalo růst. Bedlu máme rádi na všechny způsoby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama