Medník není jen kandík, je to i zlato

31. března 2019 v 22:03 | Jiří Patočka, Michal Patočka |  Kandík psí zub
Medník je národní přírodní památka, která se nachází v katastru obce Hradištko pod Medníkem. Chráněné území se nalézá na severních a východních svazích Medníku, l km zsz. od Luky pod Medníkem a zasahuje až k řece Sázavě. Medník má dva vrcholy vzdálené od sebe zhruba půl kilometru a oddělené mělkým sedlem. Hlavní vrchol, tzv. Velký Medník dosahuje nadmořské výšky 416,5 m, Malý Medník 393 m. Důvodem ochrany jsou habrové doubravy a bučiny, kde roste kriticky ohrožený druh liliovité rostliny kandík psí zub (Erythronium dens-canis).Vedle kandíku zde rostou i tisy (Taxus), klokoč (Staphylea) a také vzácná šáchorovitá rostlina ostřice chlupatá (Carex pilosa). Srázy Medníku spadají do romantické soutěsky řeky Sázavy mezi Kamenným Přívozem a Pikovicemi, na jejímž úpatí vede známá Posázavská stezka.

Objev kandíku v této lokalitě je spojován s Františkem Ladislavem Čelakovským, který o něm píše v roce 1865 v Časopise Musea Království Českého (Čelakovský, 1865). Kandík určitě rostl na Medníku již dříve, ale neexistuje dostatek věrohodných informací, které by první nález doložily. Ještě mnohem dřív, že se Medník proslavil výskytem kandíku, proslavil se výskytem zlata. První doklady o těžbě zlata v této oblasti pochází z prvé poloviny 13. století (Bělohlav, 1911), ale zlato se zde s největší pravděpodobností těžilo již v předslovanském období, někdy od 2. stol. př. n. l.

Komplex Medníku leží v Jílovské vrchovině a je petrograficky pestrým strukturním hřbetem ze svrchně proterozoických metabazaltů (Morávek a Röhlich, 2000). Na úpatí Medníku a na jeho severních svazích jsou zbytky tří říčních teras, tvořené štěrkopísky. Dolní terasa má výšku 2 - 3 m, střední 6 - 10 m a horní 30 - 130 m (Puffer, 1930). V místech teras jsou dodnes nápadné drobné odvaly a prohlubně (pinky) jako pozůstatek po těžbách zlata. Zlato se zde těžilo z povrchových žil v polohách 50 m nad řečištěm Sázavy, nejvíce na severním svahu Medníku (Pošepný, 1895). Kolik zlata se na Medníku vytěžilo, není známo. Stejně tak není známo, kolik jej ještě zůstalo nevytěženo. Asi jen málo a těžba by byla určitě nerentabilní. To lze jen vítat. Dost na tom, že kandík na Medníku ničí fotografové. Kdyby se k nim přidali ještě zlatokopové, už by to určitě nepřežil. Roste přímo na odvalech a v pinkách po těžbě zlata. Jde o jeho jediný výskyt v ČR a nejsevernější naleziště v Evropě.

Literatura

Bělohlav J. Jílové. Vlastivědný Sbor., Praha, 1911; 2/11: 1-19.

Čelakovský L. (1865): Pùvod květeny české. - Čas Mus Král Čes. 1865; 39: 109-122.

Morávek P, Röhlich P. Jílovský zlatonosný revír a jílovské pásmo v dolním toku Sázavy. Exkurze ČG Společnosti 2000; 5: 1-28.

Pošepný F. Das Goldvorkommen Böhmens und der Nachbarländer. - Archiv Pract. Geol., Freiberg, 1895; 2: 1-484.

Puffer L. Die Sazauterrassen um Pikovice-Petrov. - 31. Jahr.-ber. Deut. Staatsrealsch. Prag, 1930; 1929(30): 6-8.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ano | 31. března 2019 v 22:06 | Reagovat

Kandík psí zub roste na sejpech. To jsou všechny ty kopečky pod Medníkem. Nevěděl by někdo jestli kandík dokáže do sebe vstřebávat to zlato? Některé rostliny, ale i houby to umí.

2 jf | 1. dubna 2019 v 9:34 | Reagovat

Nejsevernější výskyt kandíků je v Letohradě. A zlato dokáží do sebe vstřebávat všechny rostliny. Kdysi dávno se dělaly pokusy, zda by zlato nešlo získávat tak, že na zlatonosné lokalitě by se vysely určité druhy, ty se pak slidily a zlato z nich ,,vytáhlo" Zjistilo se, že zlato sice z půdy umí vycucat prakticky všechny druhy, (nejlíp to umějí houby),ale vzhledem k tomu, že dosah kořenů není příliš velký, byla by takováto těžba silně nerentabilní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama