Ohnivec rakouský aneb nakouknutí do jeho poživatelnosti a také historie

2. března 2019 v 20:45 | Jiří Patočka |  - - rakouský
"Ve všech atlasech se tvrdí, že ohnivce jsou nepoživatelné. My dnes už víme že to není pravda. A jak vznikl můj zájem o jedlost ohnivce? Mám na Šumavě přítele který pracuje ve vedoucí pozici pro francouzskou firmu. Majitelem byl pozván za dobrou práci do Francie do rodiny. Při obědě se nestačil divit. V zeleninovém salátě, který slavnostně přinesla madam, byl ohnivec rakouský. Nebo šarlatový? Tak to zatím nevíme, ale to je jedno. Tak jsme zjistili, že se tam jí a to dokonce v syrovém stavu." Václav Burle

Protože Václava pořád trápí otázka poživatelnosti ohnivce rakouského a dokonce je již odhodlán to vyzkoušet na vlastním preparátu - jen co najde nějakou větší skupinu těchto hub, aby sběrem několika plodnic nenarušil ekologii a estetický obrázek lesa - rozhodl jsem se, že zapátrám na internetu a pokusím se najít někoho, kdo tu houbu opravdu okusil. V zásadě nic proti ochutnávání nemám, zejména když ochutnává někdo jiný. Ostatně činil to v samých počátcích systematického studia hub i legendární český mykolog a průkopník československé mykologie František Smotlacha (1884-1956). Ve svém legendárním díle Atlas hub jedlých a nejedlých napsal, že osobně vyzkoušel konzumaci 1700 druhů hub. A nebyl sám, kdo to zkoušel. Bylo jich víc. A některým bylo z toho ochutnávání docela špatně. Jako např. mnichovskému profesorovi Haraldu Othmaru Lenzovi, který dříve než odborně popsal hřib satan, nejprve jej ochutnal a teprve když zjistil co je to za prevíta, dal mu vědecké jméno Boletus satanas (http://burle.blog.cz/1407/hrib-satan-a-jeho-toxikologicka-tajemstvi-i-cast).

Vraťme se ale k našemu ohnivci rakouskému. Při své rešeršní práci jsem o něm zjistil mnoho zajímavého. Například, že jej poprvé popsal v roce 1884 rakouský mykolog Günther Beck von Mannagetta und Lerchenau (1856 - 1931), který mu dal vědecké jméno Peziza austriaca. To se ovšem vůbec nelíbilo francouzskému mykologovi Jean Luis Emile Boudierovi (1828-1920) a tak houbu v roce 1907 přesunul do rodu Sarcoscypha a přejmenoval na S. austriaca. Tam je naštěstí dodnes a zůstalo jí i její druhové jméno austriaca, tedy "rakouský". O rod Sarcoscypha se ovšem pořád nějaký ten mykolog otírá. V roce 1999 to byli S. Ruini a E. Ruedl, kteří popsali žlutou variantu houby jako Sarcoscypha austriaca var. lutea Ruini & Ruedl a tak ta červená forma teď nese plný vědecký název Sarcoscypha austriaca var. austriaca (Beck ex Sacc.) Boud. 1907. Jak vidíte, všichni ti mykologové zanechali ve jménu houby zkratky svých jmen a zajistili si tak, aby se na ně nezapomnělo.

O historii ohnivce rakouského jsem toho při svém bádání našel dost, horší to bylo s informacemi o tom, zda jej někdy někdo jedl a jak mu chutnal. Všude jsem nacházel jen informace o tom, že houba je nejedla, někde bylo i upřesnění, že je hořká. Někdo ji tedy ochutnat musel. Zapomněl o tom ale napsat vědeckou práci. Hořká chuť houby je zřejmě důvodem, proč je nejedla, ale nutně to neznamená, že je jedovatá. Recept na jídlo z ohnivce jsem ovšem stále nemohl najít. Proto jsem začal hledat i mimo vědecké databáze.
Štěstí se na mne usmálo až na internetových stránkách First Nature (dostupné na http://www.first-nature.com/fungi/sarcoscypha-austriaca.php), kde jsem konečně něco objevil. Píše se tu, že Scarlet Elf Cup (rozuměj ohnivec šarlatový) a jeho blízký příbuzný Ruby Elf cup (rozuměj ohnivec rakouský) jsou po důkladné tepelné úpravě poživatelné a jejich hlavní kulinářskou hodnotou je jejich barevnost, která dělá z pokrmů něco zcela mimořádného. Teprve na internetových stránkách nazvaných Galloway Wild Food (dostupné na http://www.gallowaywildfoods.com/?page_id=1442) jsem konečně našel to, co jsem hledal. Někoho, kdo připravil z ohnivce skutečné jídlo, mimo jiné nádherné, velmi originální jednohubky. Podívejte se jak všem chutná!
Doufám, že po přečtení tohoto článku již nikdo o "jedlosti" ohnivce nebude pochybovat a že brzy se za ním vydají stovky houbařů, aby si na něm také pochutnali. Právě začíná jeho sezona. Tak přeji bohatý úlovek a dobrou chuť.
Jiří Patočka

Prosba: Prosím buďte rozumní. Ohnivce nejsou chuťově nic moc. Je to pro kuchyni zcela bezcenná houba. Ve Francii je do salátů dávají pouze kvůli rudé barvě. Kdyby si ohnivce kažý na jídlo utrhl, tak bychom je zanedlouho už asi v naší milované přírodě nenašli. To ale určitě neznamená, že by jste to - milí houbařští přátelé - neměli vědět...

 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Václav Burle | 2. března 2019 v 21:30 | Reagovat

Z vlastní zkušenosti těchto dnů vím, že ohnivců je letos moc málo. Stejné informace přicházejí z celé České republiky. Proč tomu tak je, tak to určitě nikdo neví. Nebo vy máte jinou zkušenost?

2 Myška | 2. března 2019 v 22:17 | Reagovat

Indiáni ohnivce sušili a pak je v podobě prášku sypali na krvácející rány.

3 Hans | 3. března 2019 v 15:55 | Reagovat

A Otzi měl na zástavu krvácení troudnatec kopitovitý.

4 Sokol stěhovavý | 4. března 2019 v 12:54 | Reagovat

Na území České republiky je v současné době šedesátka párů sokolů stěhovavých. Insekticid, který ničil jejich vejce, byl v sedmdesátýczh letech zakázán a trvalo více než dvacet let, než se v Čechách opět sokoli objevili a začali hnízdit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama