Názvy hub inspirované faunou

14. října 2019 v 14:12 | Radoslav Patočka |  Radoslav Patočka
České názvy hub jsou svým způsobem originální. V čem? Třeba v tom, že mají v druhovém (výjimečně rodovém) názvu často pojmenování nějakého živočicha.

Začnu zmíněnou výjimkou: sluka svraskalá, o které byl na tomto bloku pěkný článek, je na většině území státu dost vzácná a doby, kdy rostla např. na Poličsku v jehličnatých lesích hromadně, jsou dávno pryč. Kuřátek, kuřáteček a lišek roste u nás více druhů a při troše dobré vůle sem můžeme zařadit i psivku obecnou, i když partnerkami psů jsou feny, nikoliv psivky. Ještě větší shovívavosti by bylo třeba k souhlasu s hadovkou.

V druhových názvech se to faunou přímo hemží. Tak třeba domestikovaná zvířata jsou zahrnuta v názvech šťavnatka kozí, což je jedlá lupenatá houba tvořící mykorhizu se smrky, jedlemi a borovicemi. Výrazným pachem a světle fialovým zbarvením se vyznačuje nejedlý pavučinec kozlí. Pečárku ovčí, výbornou, po anýzu vonící houbu, není třeba zvlášť představovat. Roste u nás také chlupatka ovčí, která tvoří drobné kulaté plodničky na tlejících větvích listnáčů. Teplomilný klouzek kravský se sice hodí do octového nálevu, ovšem k tomuto účelu je plno kvalitnějších druhů hub. Mykorhizu s břízou tvoří nejedlý ryzec kravský. Okrově hnědý, po ředkvích vonící pavučinec kravský roste roztroušeně ve smrčinách, není jedlý a navíc se dost obtížně určuje.

Za hojný druh - zejména v kulturních smrčinách - je považován rovněž nejedlý pavučinec psí. Bedla kočičí je starší název pro nejedlou bedlu černošupinatou, vzácnější druh vyskytující se v jehličnatých lesích bohatých humusem. Z domestikovaných opeřenců je v názvech zastoupen holub, papoušek a kachna. Hlíva holubí je chuťově výborná houba rostoucí od října na stromech i pařezech listnáčů, je však vzácnější než hlíva ústřičná. Voskovka papouščí roste na lukách a pastvinách od srpna do listopadu. Vyniká pestrým zbarvením s převahou zelené, nechybí však žlutá ani červená - prostě zbarvením připomíná mluvícího ptáka. Holubinka kachní je barevně nevýrazný, vzácnější druh preferující vápnité půdy nížin.

Zatímco myši jsou v lidských obydlích nevítanými hosty, je kukmák myší vzácný. Jen občas se objeví v řidších smíšených lesích. Nalezen byl i v parcích, nicméně v posledních letech je zaznamenáván jen zřídka.

Pojďme k houbám, u kterých v druhovém názvu figuruje volně žijící zvířena. Krásné je ve skupinách rostoucí ouško zaječí, nehojný, ve smrkových lesích vyskytující se druh. O výskytu šťavnatky zaječí popsané v roce 1838 Friesem se mě informace dohledat nepodařilo. Štítovku jelení sbírají houbaři málokdy. Chuťově nějak nevyniká, ale dá se najít na tlejících pařezech i v v době sucha. Lošáků, stopkovýtrusných hub v přírodě postupně ubývá. Platí to i o lošáku jelením, který je uveden v Červeném seznamu hub ČR jako téměř ohrožený druh. Vzácnou jelenku obecnou se podaří nalézt málokdy, neboť vyrůstá pod povrchem půdy a občas ji vyhrábne zvěř. Připomíná hnědě zbarvenou, drobnou pýchavku.

V poslední době se na mnohých řekách rozmnožili bobři a místy dělají vodohospodářům starosti. Houževnatec bobří, rostoucí na pařezech jehličnanů je na rozdíl od zmíněných vodních hlodavců vzácný. Rovněž tchoři jsou v České republice vzácní z důvodu úbytku vhodných biotopů. Podobně je tomu s holubinkou tchoří. Hojnější je holubinka kolčaví, charakteristická pro kyselé podhorské a horské smrčiny.

Exotická zvířata připomíná muchomůrka tygrovaná, houževnatec tygrovaný, pavučinec slonovinový, čirůvka krokodýlí a zrnivka žraločí. Z bezobratlých si tvůrci názvů vzali mustr ze škeblí a mravenců. Ohňovec škeblovitý najdeme na kmenech listnáčů, zejména osik a vrb a jejich plodnice tvarem připomínají škeble. Mravenečky jsem si ponechal na závěr. Těžko říci, proč francouzský mykolog Henri Romagnesi pojmenoval jednu z vzácných závojenek rostoucí ve smíšených lesích Entoloma myrmecophilum - závojenka mravencomilná.

Závěrem jen poznámka. Výčet hub "se zoologickými názvy" určitě není úplný. Není to podstatné, chtěl jsem jen přiblížit čtenářům rozmanitost a krásu českého mykologického názvosloví.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marian | 14. října 2019 v 21:48 | Reagovat

To je moc dobrý. Jen houšť. Je to zajímavé číst.

2 Milu & Moby | 14. října 2019 v 22:38 | Reagovat

Moc zajímavý a zábavný článek. Nejvíce nás zaujala houba JELENKA OBECNÁ. Ač je tato houba nejedlá, dočetli jsme se, že se dříve používala na mužskou potenci. Která část této houby se k onomu využití používala? A skutečně má afrodiziakální účinky? Možná by to byl i vtipný námět na další článek...

3 blog | 16. října 2019 v 23:50 | Reagovat

[2]: O jelence se zde na blogu píše v souvislosti s radioaktivitou v mase divočáků. Ti jí vyhledávají protože jí mají rádi. Chutná jim. Tím že jí vyryjou zůstane také něco pro houbaře. Ta byla radioaktivní na hranicích s Českou republikou především v Rakousku a v Německu. Jejich maso tím bylo nepoživatelné. Jak to vypadá dnes bohužel nevíme...

4 Tom | 18. října 2019 v 9:31 | Reagovat

Souhlas s Marianem. Ta tomto blogu jsou moc dobrý články.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama