Spraš vydala tajemství ledových dob

1. ledna 2020 v 23:24 | Radoslav Patočka, Michal Patočka |  Radoslav Patočka
Čtvrtohory jsou posledním geologickým obdobím. Jejich počátek je zpravidla kladen 2,9 milionů let do minulosti a horní hranice přibližně 10,3 tisíc až 11,5 tisíc let před současnost.

Během čtvrtohor se střídaly doby ledové (glaciály) s dobami meziledovými (interglaciály). Jednou z nejrozšířenějších dokladů té doby jsou mnohametrové eolické sedimenty (větrem usazené horniny), jen málo zpevněné spraše - nesourodá směs křemene, živců, slíd, kalcitu, popř. jiných minerálů a úlomků hornin o velikosti 0,03-0,06 mm.

Během dob ledových, kdy panovalo převážně suché a chladné klima, byl hlavním vnějším (exogenním) činitelem vítr, který navál na závětrnou stranu kopců mnohametrové duny uvedeného materiálu. V následujícím období se do dun zařízly vodní toky a během dalších tisíců let vytvořily údolí s příkrými stěnami. Spraše se později na mnoha místech těžily a dosud těží jako stavební surovina pro výrobu cihel.

Velký význam mají spraše z hlediska vědeckého: kromě jemných částeček zmíněných minerálů obsahují mimo jiné i schránky mnoha druhů měkkýšů. Plavením spraší, sběrem a jejich determinací získávají vědci množství malakozoologických dat využitelných při jakési rekonstrukci vývoje klimatu i celkového přírodního prostředí. Nebo jinak řečeno - schránky měkkýšů mohou poskytovat přesné a leckdy nezastupitelné údaje o vývoji přírody a krajiny v nejmladší geologické minulosti. Předpokladem úspěchu je ovšem důkladná znalost "sprašových" i recentních plžů včetně jejich ekologických nároků.

Úmysl plavit spraš s cílem získat schránky měkkýšů v ní obsažených jsme chtěli původně realizovat v opuštěných cihelnách ve Veverské Bítýšce (okr. Brno-venkov). Obě jsou však situovány na soukromých pozemcích a tak jsme zvolili přirozený několikametrový výchoz spraše v zářezu lesní cesty v místě zvaném "U Zeleného mostu" nedaleko Lažánek u Tišnova. Z odkryvu ležícím asi 20 metrů od Maršovského potoka jsme na místě poblíž středu odkryvu (s velkou pravděpodobností šlo u usazeniny z posledního interglaciálu označenou jako riss - würm) odebrali cca 4 kg materiálu a v potoku postupně a velice opatrně plavili na pedologických sítech o velikosti ok 2,5, 1,5 a 1 mm. Práce šla pomalu, každý pokus plavení urychlit měl za následek devastaci drobných a velice křehkých schránek. Nicméně pivo se v potoku pomalu chladilo, okrově žlutého mazlavého materiálu ubývalo a schránek na sítech přibývalo. Byly to chvíle napětí, očekávání a pochopitelné zvědavosti.

Plavením bylo zjištěno početné společenstvo neporušených schránek měkkýšů a velké množství fragmentálního materiálu. Počet vyplavených neporušených schránek tří druhů činil 140 kusů. Nejpočetněji (48%) byla zastoupen srstnatka chlupatá (Trochulus hispidus), jejichž okrouhlé ulity jsou na fotografii uspořádány v řadě. Druh zrnovka (Pupila sp.) tvořil 44% výplavu (na fotografii vlevo). Jantaraka podlouhlá (Succinella oblonga), která indikuje periglaciální společenstvo sprašových stepí (na fotografii vpravo) tvořila 8% výplavu. Fragmentální materiál schránek do statistiky zahrnut nebyl. Velice hojné byly tzv. rhizolity (na fotografii jsou dole), což jsou inkrustované dutinky po jemných kořenech rostlin tvořené uhličitanem vápenatým. Bohužel jsou tak křehké, že většina jich byla poničena při výplavu, následném sušení i při ukládání do epruvet. Nejdelší rhizolit, který se na sítu objevil, mohl mít délku 3,5 cm, bohužel se doslova rozdrolil.

Vzhledem k tomu, že schránky měkkýšů i rhizolity byly při fotografování umístěny na milimetrovém papíře, není třeba udávat jejich rozměry.

Přestože se nepodařilo nalézt žádný vzácnější druh plže, potvrdilo se, že lokalita "U Zeleného mostu" představuje typickou spraš se zachovalým společenstvem tvořící charakteristickou část autochtonního ekosystému sprašových stepí, a že měkkýší evoluce byla zejména pro čtvrtohory úspěšná. Je třeba dodat, že sprašové fauny přes své velké rozšíření však představují jen jednu ze složek glaciální malakofauny. V České republice zaujímají spraše pouze jen nejnižší teplé suché oblasti zhruba do nadmořských výšek 300 až 350 m, výjimečně do 400 m. Rozšíření spraší na našem území můžeme snadno vyhledat v tzv. zakrytých geologických mapách.

Literatura

Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J.: Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha 1995.

Friáková O.: Geologické exkurze do okolí Brna, Krajský pedagogický ústav, Brno 1974.

Pfleger V. Měkkýši. Artia Praha, 1998.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Roman | 3. ledna 2020 v 9:31 | Reagovat

Dost dobrý!

2 Zuza | 3. ledna 2020 v 19:17 | Reagovat

[1]: víc než dobrý . Lidi, kteří bádají jsou mojí krevní skupinou.

3 Ivo | 4. ledna 2020 v 13:43 | Reagovat

Libi se mne, ze blog neni koncipovan jako atlas hub, rostlin.... Tech je na trhu dost.

4 Štěpán | 5. ledna 2020 v 15:09 | Reagovat

Já takhle chodím hledat zkameněliny. A také jsem plný blaha.

5 Vilo | 9. ledna 2020 v 11:35 | Reagovat

Souhlas s tím, že B-blog nesklouzl na úroveň atlasů přírodnon. Jen dál a houštěji. Jste dobří a máte dobroho blogera.
V.

6 Vilo | 9. ledna 2020 v 11:39 | Reagovat

Nějak jsem to nedopsal. Taky široký záběr je obdivuhodný.Těším se na další články.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama