Dva naše nejobyčejnější lišejníky

4. února 2020 v 23:56 | Milada Veselská, Radoslav Patočka |  Lišejníky
Vždy jsem obdivoval odborníky, kteří se vyznají v tak podivných přírodninách jako jsou lišejníky. Už samotná definice lišejníků - byť zjednodušená - "stélkaté rostliny složené z heterotrofní houby a autotrofní sinice či řasy, které žijí v symbióze," je jaksi krkolomná. Ve střední Evropě je popsáno přes 2000 druhů lišejníků, z toho v bývalé ČSSR přes 1500.

Lišejníky jsem začal zprvu obdivovat, následně fotografovat, posléze sbírat a konečně určovat. Při posledně uvedené činnosti jsem se dostal k počtu skoro padesáti druhů a domnívám se, že uvedený počet už vyšší nebude.

Ve svém příspěvku popíšu dva nejobyčejnější druhy. I ty však zaujmou vnímavého pozorovatele tvarem, zbarvením i ekologií. Na první fotografii je dutohlávka třásnitá (Cladonia fimbriata) z čeledi dutohlávkovitých, tvarově nápadný lišejník hojný od nížin až vysoko do hor v lesích všech typů. Může vyrůstat v mechu, na kamenech, na trouchnivějících pařezech nebo přímo z holé půdy. Zvlášť hojná je v lesích s písčitou půdou. Charakteristickým rysem dutohlávky třásnité jsou duté, i přes 20 mm dlouhé, světle zelené "stonky" zakončené trychtýřovitými, v průměru až 13 mm velkými pohárky. Stélka je složena z drobných šupin, které jsou na okrajích vroubkované. Na líci jsou šedozelené až olivově zelené, na rubu bílé a směrem k bázi tmavší. Preferuje suchá stanoviště a je uváděna jako vysoce tolerantní (na rozdíl od některých lišejníků rodu Usnea) k znečištěnému ovzduší (oxid siřičitý).

K čistotě ovzduší je naprosto lhostejná misnička zední (Lecanora muralis) z čeledi misničkovitých. Jde o šedavý až zelenkavý lišejník kruhovitého či oválného tvaru, přičemž výška stélky nepřesahuje 3 - 4 mm. V průměru může mít 10 cm, stává se však, že zprvu dva samostatní jedinci se spojí a vytvoří tvarově pozoruhodnou plochu. Fotografie misničky zední byla pořízena při okraji chodníku na mostě přes Svratku ve Veverské Bítýšce. V průběhu tří posledních let jsem si pořídil soupis stanovišť, kde tento lišejník s drobnými bělavými okrajovými laloky rostl. Jen namátkou: zídka nástupiště vlakového nádraží v Tišnově, betonový sokl u Domu umění v Brně, na dlaždici před bystrckou hospodou "Dřevák", u nástupních ostrůvků brněnské MHD. Sledované exempláře měly víceméně kruhový tvar a ve středové (odumírající) části se vyznačovaly tmavě šedým až černým zbarvením. V literatuře je uváděn jako nitrofilní druh, což dokonale koresponduje s mým pozorováním. Misnička zední (podobně jako celá řada jiných lišejníků) má velké množství synonym, což činí značné komplikace při určování. Nechci čtenáře unavovat latinskými názvy, a proto zmíním jen čtyři: Lacaria saxicola, Lobaria muralis, Patellaria muralis a Parmellia saxicola. No, pak se v tom vyznej!

Protože stávající text byl o našich nejhojnějších lišejnících, zmíním závěrem jeden druh vzácnější - misničku cadubriskou (Lecanora cadubriae), která má pouze osm latinských synonym. Vysokohorský lišejník uváděný jako zranitelný druh jsem viděl pouze v herbáři Slovenského národního muzea na úlomku smrkové kůry.

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vene | 5. února 2020 v 0:01 | Reagovat

Zjistil jsem, že zde na blogu je již popsáno několik lišejníků. Až zde opět bude možné vytvářet rubriky, tak udělám samostatnou. Tedy když nezapomenu...

2 Matěj OT padre | 5. února 2020 v 0:16 | Reagovat

Na vandrech lišejníky potkáváme ale neznáme. Teď už umíme další dva. Dík. Jeden dokonce dáváme do polívky.

3 Jana S. | 5. února 2020 v 9:04 | Reagovat

Dcera měla za úkol napsat referát o nějaké houbě. Čerpala z blogu o tom rumělkovém choroši a přinesla si dom jedničku!

4 Karla | 5. února 2020 v 9:45 | Reagovat

Šikulka

5 Kamila | 5. února 2020 v 12:07 | Reagovat

Blog je super. Není "jen" o houbách, ale o přírodě celkově. Těším se na další články.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama