Hřib Le Galové - Rubroboletus legaliae (Pilát & Dermek) Della Maggiora & Trassinelli 2015 – hríb Le Galovej

26. února 2020 v 15:04 | Jiří Patočka, Václav Burle |  - - hřib NEZNÁMÝ
Hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae) je vzácná jedovatá houba s pěkně pohnutou historií, na níž se podepsali i čeští mykologové. Píše o tom ve své knize "Naše Houby II" Albert Pilát (1959). Jako první se věnovala tomuto druhu houby francouzská mykoložka Marcelle Louise Fernande Le Gal (1895-1979), mimo jiné prvá žena, která zastávala funkci prezidenta Francouzské mykologické společnosti. V roce 1948 houbu popsala jako houbu totožnou s hřibem vlčím (Boletus lupinus sensu Bres. non Fr.) a publikovala její fotografii. Odborné pojetí hřibu vlčího (modráka vlčího) však bylo dlouho nejednotné a mykologové se nemohli shodnout jak jej zařadit. Český mykolog Albert Pilát usoudil, že hřib popsaný Le Galovou není totožný s hřibem vlčím a nejdříve jej označil jako varietu hřibu purpurového a později jako samostatný druh, který na počest Marcelly Le Galové nejprve nazval Boletus purpurae var. le galiae (Pilát, 1959), a nakonec v práci publikované ve Francouzském sborníku Pařížské akademie věd, Revue de Mycologie, jako Boletus le-galiae - hřib Le Galové (Pilát, 1968). Protože však necitoval typovou položku (exikát), byl tento název s ohledem na aktuální taxonomická pravidla považován za formálně neplatný. Teprve o rok později, v publikaci "Houby Československa ve svém životním prostředí", uvádí Pilát typus PR 647975, Lysá n. L. IX. 1949, leg. Lukavec (Pilát, 1969). V roce 2014 vytvořili čínští mykologové na základě molekulární analýzy nový druh Rubroboletus (Zhao et al., 2014), do nějž byl posléze zahrnut i hřib La Galové jako Rubroboletus legaliae (Mikšík et al., 2015). Ale aby všem trablům nebyl konec, autoři tohoto článku citovali jako latinské jméno houby (basionym) neplatný Pilátův název z roku 1968, nikoliv ten validní z roku 1969, takže současný název Rubroboletus legaliae je vlastně také formálně neplatný. I když jej všichni používají. Je v tom prostě značný zmatek.

Popisovat hřib Le Galové (ať už jako Rubroboletus legaleae nebo jako Rubroboletus le-galeae) považujeme za zbytečné, čtenář takových popisů najde několik (téměř úplně stejných na internetu). Houba je dosti proměnlivá, což je dobře vidět i na několika fotografiích v článku Václava Jandy a jeho spolupracovníků (2017) http://www.czechmycology.org/_cmo/CM69103.pdf nebo v článku polského autora Mareka Halamy z roku 2016, jehož úplný text ve formátu pdf lze najít na linku http://yadda.icm.edu.pl/yadda/element/bwmeta1.element.agro-8d1a0989-5fae-405f-a88f-b1214b054510

To co se v mykologické literatuře nedočteme, je důvod, proč je hřib Le Galové jedovatý a jaký jed nebo jedy obsahuje. To se však nedozvíme ani v lékařské či jiné vědecké literatuře, protože to dosud není známo. Na základě toxikologických znalostí jiných hřibovitých hub rodu Rubroboletus však lze předpokládat, že to bude toxický protein, podobný bolesatinu, který je toxickým principem hřibu satana (Rubroletus satanas) nebo boleveninu, toxickému principu japonského hřibu Boletus venenatus (Patočka, 2018).

Literatura

Halama M. Rubrobolerus le-galiae (Boletales, Basidiomycota), a species new for Poland. Acta Mycol. 2016; 50(2): 1066.

Mikšík M, Moreau PA, Assyov B. Notes on Rubroboletus le-galiae (Pilát ex Pilát & Dermek) Della Maggiora & Trassinelli. Revue de Mycologie (Paris), 2015; 33(2): 114-124.

Patočka J. Bolesatine, a toxic protein from the mushroom rubroboletus satanas. Milit Med Sci Lett. 2018; 87(1): 14-20.

Pilát A. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s.

Pilát A. Naše houby II. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1959. 345 s.

Pilát A. Revue Mycol. 1968; 33: 124. . In: Paris: Muséum national d'histoire naturelle, 1968. Ročník 33. S. 124.

Zhao K, Wu G, Yang ZL (2014). A new genus, Rubroboletus, to accommodate Boletus sinicus and its allies. Phytotaxa 2014; 188(2): 61-77.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kam se řítíme? | 26. února 2020 v 22:02 | Reagovat

Z evropské krajiny se rychlým tempem vytrácejí motýli, čmeláci, ale i brouci, o včelách nemluvě.

Dramatický úbytek potvrdilo v poslední době několik odborných studií. Pokud bude ubývat hmyz dosavadním tempem, do sta let zmizí všechny jeho druhy úplně, varují vědci. Mluví o hotovoé hmyzí apokalypse.

2 Úžasné | 26. února 2020 v 22:36 | Reagovat

Nikde jinde takové texty o houbách nejsou. Smekám klobouk. Škoda, že si to tady všichni milovníci mykologie, houbaři, nemohou přečíst. Mělo by se o těchto stránkách více vědět.

3 40 nejkrásnějších fotografií zajímavých hub | 27. února 2020 v 11:58 | Reagovat

https://www.email.cz/web-office/Vqk0hN1jurbTx6ifoMgRqp9wHKb5Odsvom75DZYmNJ1NczRCC3CuGuE06_5tQHcKyEwDUnQ/Houby.pps

4 Michal Medřický Vysočina | 27. února 2020 v 12:00 | Reagovat

Suprový článek. Pan profesor nám opět udělal velkou radost. A kdy budou další?

5 Čirůvka májovka | 27. února 2020 v 13:25 | Reagovat

Už se těším až někdo ukáže na internetu letošní první májovku. Houbu, o které se vždy psalo, že roste na konci března a hlavně pak na konci dubna, na začátku května. Klima se mění, tak je možné, že jí někdo najde už v březnu. Našel jste někdo již někdy májovku v březnu?

Podobně to platí pro kačenku českou. Bývávalo jí povícero ale v poslední době jí nalézt je opravdu o velkém štěstí. Prý potřebuje mít nad sebou sněhovou peřinu. Kde jí ale vzít když sněhu není.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama