Koronavir nás, kteří ve vrcholovém věku, na popud Andreje Babiše vyhnal na chalupu. A udělal moc dobře. Nastupujícím jarem je jeden každoročně znova a znova hodně překvapován...

18. března 2020 v 21:09 |  - - rakouský
Sedíme na zápraží a koukáme do kraje. Ty pohledy byly a stále jsou úžasné. Nejkrásnější bývávaly v době, kdy jsme ještě byli mladí, hodně mladí. To jsem si vždy po ránu sednul do domečku se srdíčkem, nechal jsem otevřené dveře, zapálil si první, ale ne poslední spartu, a pozoroval šrumec Matičky přírody. Dnes jsem byl zaskočen nemalým množstvím volavek popelavých, které po dlouhých letech, si opět začínají v údolí u rybníka na vysokých stromech budovat hnízda. To opravdu, ale opravdu, jednoho potěší. Opět bude co fotografovat a i vy můžete být při tom.

Hodil jsem pro všechny na pánev zmražené file a byl jsem hodně, ale hodně pochválen. K tomu chleba s máslem, čaj černý, zelený, a nechybělo ani kafe. Ne to černé, ale to co nám dělávala babička. Ona ta melta stále nemá chybu. Je vynikající a zdravá.

Nedávno jsem v jednom odborném časopise četl, že káva už nepatří mezi nezdravé nápoje, ale opak je pravdou. Stále ale platí, že co do množství, tak se to s ním nesmí přehánět. Akademici zjistili, že když to černé, tak jedině na Turka. Není ale turek jako turek. Měli na mysli to, co se dělá v džezvě, nebo alespoň na tento způsob. Tak už se kafete nebojte a s chutí ho neustále likvidujte. Ale přiměřeně, přiměřeně. A když přikousnete trochu toho ohnivcového překvapení, nejlépe ve žlutém provedení, tak se vám ta bestie zákeřná koronavirová vyhne. My to tak alespoň máme.

Sedíme, popíjíme kafíčko, přikusujeme bábovku, ve které na řezu jeden ořech vedle druhého, a přemýšlíme co budeme dělat. Stejně to už víme předem. Jako každý rok i nyní nejdříve vyrazíme na křivatec český pravý. Bývával hodně vzácný. Ale od doby kdy je internet se ho milovníci přírody naučili znát a už víme, že zas tak vzácný není. V České republice máme něco kolem sta lokalit. A světe div se, několik plácků je i v Praze.

Byl to velký zážitek. Nikdy jsem jích na této lokalitě na skalce tolik neviděl. Letos jich je opravdu hodně. Víc než hodně. Je jich neurekom. Bohužel, až na několik květů, všechny ostatní byly i na prudkém poledním slunci zavřené. Ale během několika dnů se to změní. Bude to tam velký a nevšední botanický svátek. A ten trvá vždy na jaře doslova jen několik dnů, týdnů.

Pak následoval dlouhý výšlap na ohnivce rakouské. Byli jsme především překontrolovat ty velké srostlice. A jenom jsme koukali a nestačili se divit. Byly tam dvě plodnice, které součástí ostatních, které měly více než deset centimetrů. A kolem nich ohnivci ve zlatém provedení. Něco takového jsem já neznaboh ještě nikdy neviděl. Vy snad ano? Divné ale bylo, že ty mladé houby, malé houby, a že jich tam bylo, od poslední naší návštěvy zmizely. Kam se asi poděly? To ale ještě nebyl konec.

Shodou náhod jsme o sto metrů dál objevili novou přílokalitu. Plodnic moc nebylo a byly navíc rozprostřeny na poměrně velkém prostoru. Aly byly tam překrásné kousky. Divné bylo, že měly o hodně tmavší rudou barvu. Nebyly červené. Byly nezvykle hodně rudé. Kdo se v té mykologii má vyznat. Ale aní nyní to ještě nebyl konec.

Byli jsme se ještě podívat na rakouské na lokalitě, kterou nám před mnoha lety prozradil ing. Jiří Baier. Tenkrát jsme byli nadšení, vždyť jsme ohnivce viděli teprve na druhém plácku. A představte si, že od té doby, a to jsme to tam kontrolovali každý rok, se tam rakouští už nikdy neobjevili. Až dnes. Byla radost, svátek. Nebylo jich mnoho, ale byli překrásní. Abych nezapomněl. Ve velkém začíná růst pažitka lesní. Tak dobrou chuť.


Minulý týden jsem měl besedu o houbách v muzeu v Písku. Ne jednou jsem dostal dotaz, jestli opravdu je ohnivec rakouský jedlý. Návštěvnící výstavy velkoformátových fotografií hub Píseckých a Protivínských hor ten text znají z burle.blog.cz, ale stále těm faktům nevěří. A já se jim nedivím. Vždyť atlasy a internet stále říkají, že ohnivec rakouský, ale i ti další, jsou nejedlí. Tak tady máte opět po milionté odpověď. A v příslušné rubrice zde na blogu Ohnivec rakouský máte i povídání, jak jsme k tomu došli. Ono to ve své podstatě bylo hrozně jednoduché. Jenom prosím ohnivce netrhejte. Chuť není téměř žádná, a u nás je plodnic převelice málo. Ve Francii je netrhají pro chuť, ale pouze pro jeho rudou barvu. A kam vyrazíte vy zítra? Já vím, ono se kvůli té bestii nikam nesmí. A je vymalováno. Tak někdy zase příště...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Víte kde se nejlépe fotografují volavky popelavé na hnízdech? | 19. března 2020 v 10:31 | Reagovat

No přece v pražské zoologické zahradě. Výhodou je, že stojíte, nebo sedíte, v tom případě si musíte přinést židličku, nad jejich hnízdy. Vidíte jim doslova do jejich příbytků. Není problémem zahlédnout i  vejce.

Úžasně lze snímat i jejich přílety, odlety. Není to otázka ale jedné návštěvy. Je dobré přijít brzy, kdy ještě staví svá hnízda, přilétají s klacíky a vším možným na podestýlku. Není zas tak nemožné vidět volavku jak nese v zobáku rybu. Ale vše není zas tak růžové.

Největším problémem pro dokonalý snímek jsou ty tisíce přebývajících větevek, ba větví. Tak nějak moc překážejí. Jenže v současné době je do ZOO vstup zakázán. Zase ta bestie koronavir.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama