Kalina bodnantská

3. dubna 2020 v 14:12 | Jiří Patočka |  FLORA
Kalina bodnantská (Viburnum bodnatense) je málo známý druh kaliny kvetoucí v zimním a předjarním období. Bez úhony přečká i tu nejmrazivější zimu. Kalina bodnantská je opadavý vzpřímený keř dorůstající výšky kolem 2 metrů. Má vstřícné, kopinaté, vejčité nebo obvejčité 3 až 10 cm dlouhé listy, které jsou na okraji pilovité. Trubkovité květy, velké asi 2,5 cm, rostou v hustých, až 7 cm dlouhých latách. V poupěti jsou sytě růžové, po rozvinutí světlají a krásně voní. Keř kvete v zimním období od října do března. V létě ji zdobí plody, drobné červené kuličky, které jsou jedlé a dobré chuti. Než kalina shodí shodí listí, zazáří ještě nádhernými podzimními barvami (Dörken a Jagel, 2013).

Tento keř byl vypěstován jako okrasná dřevina křížením kaliny vonné (Viburnum farreri) a kaliny velkokvěté (Viburnum grandiflorum). Tento kříženec vznikl kolem roku 1934 v severním Walesu v zahradě Bodnant Garden a existuje v několika kultivarech. V České republice je uváděn v několika kultivarech ve sbírkách Dendrologické zahrady v Průhonicích, v botanické zahradě v Rakovníku nebo v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy Univerzity v Brně.

Literatura

Dörken VM, Jagel A. Viburnum spp.-Winterblühende Schneebälle (Caprifoliaceae). Jahrbuch des Bochumer Botanischen Vereins, 2013; 4: 270-274.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Poděkování, ukazuje se, jak tu zkázu kolem kandíku již dávno předpověděli | 3. dubna 2020 v 20:06 | Reagovat

I jménem Vás všech děkujeme slečně Miladě Veselské, která poslala ke kandíku psímu zubu důležitý historický dokument.

Jedná se o článek, který byl uveřejněn v Naší přírodě, pravděpodobně v roce 1938. Text je uveden v dolní části  článku o kandíku, který o několik textů níže.

Slečno Vesecká, mnohokrát děkujeme...

2 Josef K. | 3. dubna 2020 v 22:59 | Reagovat

Tak to jste pane Burle fakt zabodoval. Blahopřeji.

3 Tramp z Brd | 3. dubna 2020 v 23:17 | Reagovat

Ahoj Vene. I já jsem se byl podívat na Medníku. Je to tam letos hrůza. Čtu si tady ty tvé články a mám k tobě velkou úctu jak neustále se je snažíš zachránít. Nedej se a vytrvej. Kandíci si to zaslouží. Tak ahoj a zase někde někdy.

4 Tramp z Brd | 3. dubna 2020 v 23:19 | Reagovat

Jo a ještě dík slečně Veselské, že ti poslala ten text. Moc zajímavé a poučné.

5 Kryštof Chytrý na facebooku | 5. dubna 2020 v 13:04 | Reagovat

V Milovické oboře rozkvetly hlaváčky.

Je to však smutný pohled. Kromě nich tam totiž nerozkvetlo vůbec nic. Hlaváčky mají to štěstí, že jsou jedovaté, a zvěř se jim proto vyhýbá. Takové štěstí bohužel nemělo mnoho jiných ohrožených a chráněných druhů, jako jsou kosatec nízký, kosatec různobarvý nebo lopuštík skloněný. Unikátní lesostepní biotop, který v sobě spojuje subkontinentální sprašovou doubravu a kontinentální stepní trávník, nenávratně směřuje k zániku.

V loňském roce entomologové z Akademie věd na stejném místě upozornili na dramatický a bezprecedentní pokles populací kriticky ohroženého jasoně dymnivkového. Mediálně sledovaný případ se vzedmul jako vlna, za několik týdnů ale opět opadl. Situace se k lepšímu nezměnila, naopak je pravděpodobně stále horší a horší.

Příčiny obojího jsou zcela jasné a podložené věcnými důkazy a argumenty. Stavy oborní zvěře jsou za současných podmínek na plochu obory neúměrně vysoké, což má za následek destrukci bylinného patra lesa, včetně ohrožených a zvláště chráněných druhů a také živných rostlin ohrožených a chráněných bezobratlých živočichů. Ačkoliv je celá obora součástí evropsky význnamné lokality a zároveň leží v druhé zóně chráněné krajinné oblasti, státní podnik Lesy ČR, který je jejím správcem, výzvy státní ochrany přírody k přizpůsobení stavu zvěře ignoruje už několik desetiletí. První studie, které na základě opakovaných fytocenologických snímků ukazovaly katastrofický stav Milovického lesa, byly zpracovány již v raných 90. letech. Srovnání tehdejších údajů se současnými nicméně ukazuje, že dnešní situace je ještě daleko horší. Může za to lesní těžba a obnova, která omezuje aktivně využívanou část obory, a zvířata se tedy koncentrují na menší ploše, a částečně také sucho, které snižuje úživnost obory. Právě na sucho se během "kauzy jasoň" správci obory vymlouvali. Porovnání stavu stepních trávníků a podrostu teplomilných doubrav v oboře a mimo ni tyto výmluvy jednoznačně vyvracejí. Zničení přirozených biotopů a vyhubení mnoha chráněných druhů v oboře je jen a pouze dílem destruktivního a bezohledného hospodaření.

Slovy Davida Storcha v Milovickém lese dochází k paradoxní situaci "kdy státní podnik na státní půdě systematicky likviduje živočichy, které zákony stejného státu výslovně chrání". Pro zvýraznění paradoxu bych snad jen dodal, že se tak děje v místě přímo určeném k ochraně přírody.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama