Burle Václav - Články

Dnes je to až neskutečné / II pokračování

Thu, 24 May 2012 14:58:45 +0200

/Začátek, I díl ZDE/

Poznámka: Vzpomínek na vojenskou základní službu, ale i na různá cvičení, manévry, je převelice málo. Nemělo by se na toto období zapomenout. Pište své vzpomínky, postřehy, na tento burle.blog.cz. Krátké věci přímo sem do komentářů. Já to následně přetáhnu na hlavní stránku, nebo na burle@seznam.cz. I vy páni, soudruzi, důstojníci, poddůstojníci, maminky a otcové se přidejte. Budeme se těšit. To by jste nevěřili, jak často je tato rubrika otevírána....

- - - ČÁST IV - - -

Několik vzpomínek na velitele

Geniální řešení

Vracím se z Modravy, kde jsem si dal pár piv. Vycházku jsem měl napsanou do osmnácti hodin a nástup do služby až pozdě v noci. Skrytou hlídku u zátarasu Na Hermanu, jak jsme tomu místu říkali. To jsem si zjistil dopoledne u dozorčího na rozpisu služeb. Po zdolání těch cirka devíti kilometrů dorazím o půl šesté na Březník. A zde se na mne hned vrhl dozorčí roty, dost naštvaný, kde se flákám, že jsem ho měl již ve čtyři vystřídat. Že mám jít hned, jak příjdu ke starýmu. Marně jsem se s ním hádal, že žádnou službu dozorčího roty mít nemám.

To jsem tvrdil i veliteli roty nadporučíkovi F. Ale ten zase, že službu mám. Ať jsem se bránil jak bránil, nic platné. Vždyť velitel a maminka mají vždy pravdu. Službu dozorčího roty jsem přímo nenáviděl. Prostě z nějakého mě neznámého důvodu přehodil mojí noční službu s jiným poddůstojníkem, co měl sloužit dozorčího. Ale to nemohl nahlas přiznat, že. I jal se mě vyslýchat, kolik jsem toho vypil. Asi uznal, že zase toho tolik nebylo a po tom pochodu z Modravy také z krve již něco ubylo. Pro formu ale něco udělat musel, abych si já nebo někdo jiný pro příště nemyslel, že i v mírném stupni alkoholového opojení můžeme nastupovat do služeb. A jak to vyřešíl? Geniálně. Přesně tím svým stylem.

Zavolal k sobě do kanceláře dozorčího a vydal mu rozkaz: "Přiveďte si ještě svého pomocníka a vemte si každej pouta! No a já byl pak odveden na umývárku, tam se musel svléknout, postavit se pod sprchu, k sousedním sprchám mě kluci pouty přicvakli ruce a pustili na mne studenou vodu. Teplá ani na rotě nebyla. Pokud se někdo nerozhodl vykoupat a zatopit si pod bojlerem. Když starej uznal, že už to stačí, dal vodu zastavit. Kluci mě odemkli z pout a já dostal rozkaz: "Ustrojit a ihned nastoupit službu dozorčího roty!!" Dokonale střízliv, ale řádně naštvaný jsem převzal službu od kolegy, který už mi ten pozdní příchod odpustil. To divadlo se sprchou mu stálo za to. Naštvaný jsem nebyl ani tak z té sprchy, ale protože službu dozorčího roty jsem opravdu nenáviděl.

Mazácké stromy

Bylo to v čase, když jsme již stříhali metry. Nadporučík F. při jedné své kontrolní obchůzce po trasách hlídek objevil v blízkosti pěšin několik "mazáckých stromů". To byl takový strom, do kterého si mazáci vyřezali jeden a půl metru dlouhý žlábek a lepili do něho odstřižené centimetry z mazáckého metru. A když ten dotyčný šel stejnou hlídku někdy příště, zase si tam ty další cenťáčky doplnil. A tohle starej nesnášel, nebo se tak alespoň dělal.

A tak jednoho krásného odpoledne, kdy už nikdo neměl spánek po noční službě, dal všem mazákům nástup na chodbě. Stálo nás tam asi dvacet vedle sebe v pozoru, dozorčí, taky mazák, na kraji a dva kroky před řadou. Nadporučík F. proti nám. Vedl k nám morální přednášku, že takové manýry se na rotě vést nebudou, nebo že uvidíme. Pokud ještě najde další takový strom, bude běda a zbytek vojny nám ještě znechutí atd. U něho jste ale nikdy nevěděli, co myslí vážně a co jen spouští bandurskou pro formu.

My blbci se mu dívali do toho jeho naštvanýho ksichtu a tak nám uniklo, že měl pouzdro od pistole rozepnuté. Náhle bleskově tu pistoli vytasil, namířil na nás a zařval "Ruce vzhůru!!" Všem nám okamžitě vylétly ruce nad hlavu, jak Němcům u Stalingradu. Pak tu pistoli hodil dozorčímu, ten ji sotva chytil a houkl na něho. "Držte mně je v šachu!" A pak nám začal šacovat ty malé kapsičky vpředu u kalhot vzor UNA 60 a hledal, kdo tam má "mazácký metr". Myslím, že tenkrát nic nenašel. Kontroloval jenom ty stejné kapsičky vpředu. Jak by také mohl uhlídat sám 20 mazáků pokud si případně v nestřežený okamžik metr přendali jinam, nebo ho u sebe vůbec neměli. Zklamán, a nebo potěšen, že nás nenachytal, kdož u něho věděl, si vzal od dozorčího zpět svou pistoli. "Velte pohov a ruce dolů!" Ještě jsme si vyslechli pár jedovatých poznámek a dal nám rozchod. Tak takovéto jsme s ním měli zážitky.

Samozvaný svobodník

To jsme měli na rotě jednoho takového ještě bažanta, ale už sloužil asi devátým měsícem a tak mu již dost otrnulo. Měl na to i dost oprsklou povahu. Ale jinak byl dost šikovný. Před vojnou prý jezdil na čundry. Když se našla v lese kolem Březníku nějaká uhynulá zvěř, tak jí stáhl a kolem roty sušil na klackách kůže. Že si v civilu pak z toho něco ušije. Taky uměl nádherně vyřezávat ze dřeva.

A tak jednou odstranil u bodáku rukojeť a nahradil jí svou, dřevěnou, s nádherně vyřezanou indiánskou hlavou. A s tímto bodákem pověšeným na opasku, pak ve své oprsklosti, nastoupil před velitele k převzetí rozkazu na hlídku k ochraně a obraně státních hranic Československé socialistické republiky. I když ústrojová kázeň na rotě nebyla nic moc, tak tohle bylo na nadporučíka F. už příliž. Bohužel si již nepamatuji, co z toho pro toho oprsklouna vyplynulo, ale poučení si z toho nevzal až musel být nakonec před celou rotou zesměšněn. To se nikomu jinému nikdy nestalo, aby byl nějaký přestupek řešen před nastoupenou jednotkou.

Na rotu byl od někud převelen, také ještě nějaký prvoročák a tenhle náš expert s ním měl jít jako velitel hlídky do služby. Dle předpisu postupovala hlídka lesem tak, že její velitel šel po pěšině a člen asi deset metrů od něho bokem lesem, přez kameny, kořeny, houštím a asi patnáct metrů vpředu. To aby nás případný 'narušitel' nedostal oba najednou. A skutečně se to z počátku u nováčků tak dodržovalo. Když byli spolu v hlídce dva mazáci, tak to se šlo po cestě vedle sebe, ruce v kapsách a žvanilo se. Později, když byl bažant 'hodný', tak mu mazák dovolil jít taky po pěšině. Samozřejmě to bylo proti předpisům. Ale muselo se dávat bacha, aby nás tak nenachytal důstojník, když byl venku na kontrole. Na to jsme zase měli takovou dohodu. Čas od času jsme se museli pojítkem hlásit dozorčímu na rotu.(Podél našich cest a pěšin bylo nataženo telefoní vedení , na které jsme se napojovali) A ten nám na konci hovoru řekl jako pozdrav "Tak buď" a to znamenalo, že je vzduch čistý. Když se rozloučil "Ahoj", tak to znamenalo, že je v terénu 'škodná'.

No a tenhle náš rádoby už mazák si někde sehnal červenou frajtrpásku a na maskáče si jí těsně před službou na výložku našil. V kanceláři při přebírání rozkazu bylo vše v cajku, to měl blůzu od někoho vypůjčenou, bez hodnosti. Pak si blůzy přehodil, tomu nováčkovi, který ještě nevěděl, jak to všechno na pohraničních rotách chodí, poručil vzít na záda do služby plnou polní, sice bez polní lopatky, helmy, atombordelu, ale jinak vše. A tak ho hnal tím lesem po dobu celé jejich služby. No a nadporučík F. se to dozvěděl. Ten se stejně vždycky všechno dozvěděl.

A tak jednou po nástupu roty a po přečtení denního rozkazu a vyhlášení bojového rozdílení ještě nedal nadporučík F. rozkaz nastoupené rotě k rozchodu, ale dal tomuto pitomci vystoupit z tvaru před jednotku, postavil ho do pozoru a začal: "Představuji vám nového poddůstojníka na naší rotě." Většina z nás o té šikaně dosud nevěděla. A už to začalo! Ale to by jste museli znát ty sarkastické průpovídky našeho velitele, když měl k tomu náladu. V té době byl v rádiu oblíbený komik Jarda Štercl, ale to bylo nic oproti nadporučíku F. To se kolikrát při nástupu po oficiální části rota řehtala, až jsme někteří mazáci klečeli smíchem na zemi a drželi se za břicha. V pohovu nevydržel stát nikdo.

A tak si to začal s tímto rádoby svobodníkem vyřizovat, a všem nám barvitě líčil, co si ten drzoun dovolil. To byla šikana jako prase a to se tedy na hranicích nevedlo. To už se nedalo přejít, takové ponižování kluka se kterým chodíš do služby. A důstojník jako náš velitel by takovouto šikanu absolutně nedovolil. Bezdůvodné ponižování druhého. "Půjdu s vámi do služby sám, vy si vezmete na záda polní, do ní kameny a poženu vás svinským krokem před sebou až na Velkou Mokrůvku!!" (hora před Luzným), řval na něj.

Co z toho ten pitomec měl dál už si nepamatuji, z naší čety nebyl. Ale u nás i u důstojníků to měl jak se říkalo UPP DKV. (Úplně Po P..i, Do Konce Vojny).

Výplata

Vždycky, když mě byl vyplácen žold, ať už v přijímači nebo v péešce, tak jsem poděkoval. Tak jsem byl z domova vychován, za všechno slušně poděkovat. A podle mne to tak bylo v pořádku. Když jsem však bral svoji první výplatu na pohraniční rotě, byl jsem poučen, že to v tomto případě není na místě. Velitel roty nadporučík F. mi vysázel jako vojínovi 75 Kčs plus 150 Kčs hraničního příplatku. Samozřejmě jsem řekl "Děkuji". A to jsem neměl dělat. "Za co mě děkujete? To jsou vaše peníze. Já Vám je ze svého nedávám. Na ně máte nárok. Je Vám to jasný ?" "Ano soudruhu nadporučíku:"

Otázka zní. Proč mě dosud ostatní lampasáci při výplatě žoldu při mém poděkování nezarazili a tak pěkně mi to nevysvětlili ?

xyz

Thu, 24 May 2012 14:11:15 +0200

Článek bude následovat

Fotografujeme: Často dostávám na fototoulkách, vandrování, dotaz, zda vůbec je možné nastavovat fotoaparát, optiku, slunci. Jestli se tak fotoaparát nezničí. Tazatelé mají obavu, že se snímač v aparátu zlikviduje, poškodí.

Není třeba mít žádnou obavu. Slunce se dá fotografovat, protisvětlo, ale neměli bychom to v žádném případě přehánět. Snímač se nepoškodí. Zbytečně optiku, aparát, slunci však nevystavujme. Jediný problém je, že to pořádně rozhodí nastavení. Proto pořiďme více snímků v různém nastavení. Je to podobné, jako když se díváme směrem k slunci. Oči se začnou uzavírat a to také udělá fotoaparát.

Informace k hořci jarnímu /smaž

Thu, 24 May 2012 11:48:40 +0200

Hořec jarní

V tomto článku ZDE najdete informaci, jak naše příroda dostává jednu ránu za druhou!!! Hořec jarní je toho ukázkou. Samozřejmě se to týká mnohých dalších rostlin, celé přírody....

Šalvěj v bílém provedení aneb ve svatební róbě

Wed, 23 May 2012 22:02:39 +0200

Šalvěj bílá

Chtěl jsem se rozepsat o šalvěji, ale zjistil jsem, že to není vůbec jednoduché. Třeba se tady najde zkušený botanik, znalec, a rád se toho ujme. Jsem ochoten, za zajímavé povídání, poskytnout i honorář. Raději to vezmu z jiného konce....

Fotografujeme: Když se podíváte na tento snímek, tak si určitě uděláte názor. Potkat v přírodě bílou šalvěj, je prý velké štěstí, náhoda. Tak často se v přírodě nevyskytuje.

Proč jsme si jí ale nevšimli před týdnem, kdy louka byla přenádherně, do posledního místečka, rozkvetlá a zářila mnoha barvami. Fotografie by byla úplně o něčem jiném. Byla by neopakovatelná, nádherná. Hodna na velkou zvětšeninu. Všimněte si, jak za ní jsou odkvetlé stovky rostlin šalvějí. Jejich neopakovatelná modrá barva by snímek zajímavě podtrhla. A to nemluvím o žluté, růžové, atd.

...a co říci na závěr? Udělat zajímavou fotografii je i o velkém štěstí. I když, jak se říká, štěstí přeje připraveným.

Všeradický Zámecký dvůr navštěvuje, ze dne na den, stále více návštěvníků

Wed, 23 May 2012 19:51:47 +0200

Fotovýstavy o houbách, ale i o portrétech významných lidí, leporela, pokračují do konce června...

Tento areál, zásluhou jednoho člověka, vstal doslova z lopaty hrobníka. Měl být přeorán buldozery a vrácen přírodě. A dnes je tady zázemí lidí, turistů, vandrovníků, skautů, pionýrů, mladých i starých lidí, umělců, malířů a fotografů, lidí, kteří mají kladný vztah k Matičce přírodě, kultuře. Ve špýcharu je muzeum Dobromily Rettigové, výstavní síně, kde v současné době, až do konce června, houby, portréty významných lidí našeho kulturního světa, kreslená historická leporela. Nedávno byla otevřena stylová venkovská hospůdka a neustále se šturmuje na dokončení pivovaru. Už aby to bylo. Pivečko tady má být nepřekonatelné.

Dnes jsme se, po toulce za bylinami Českého krasu, v Zámeckém dvoře zastavili. Opět jsme navštívili výstavní síně, abychom se posléze v hospůdce posílili. Byli jsme po všech stránkách mile překvapeni. Při vstupu nás "přepadly" kouzelné děvy v krojích a ihned nás vyzvaly, při krajové hudbě, k tanci. A to jsme si opravdu užili. Následně se z nich vyklubaly servírky. Na snímku i naše Vandrovnice.

Jídelní lístek je stručný, ale všechna jídla na plno rozjedou mlsné jazýčky hladovců. A ty ceny! Hovězí gulášek s domácím knedlíkem. Tedy žádné knedlíky z fabriky - 69,- korun. Slepičí polévka 15,- korun. Lahodná zelená limomonáda a několik druhů piv z nedalekých pivovarů. Tady je to s cenou již horší. Ale ochutnání, těchto krajových piveček, opravdu stojí za to. Zážitek, jenom kdyby v nich nebylo tolik bublinek. Chtělo by to ten biogen, že!

Vřele, tento areál, zrozený z trosek, doporučujeme navštívit. Když se zatouláte do Brd, nebo Českého krasu, neváhejte se tady zastavit a kulturně i kulinářsky se tady osvěžit. Posílit nejen duši, svá hříšná těla, ale i žaludek, který neustále volá po dobrotách. Tady bude spokojen. Dobře došli, dojeli, dobrou chuť.

Fotografujeme: Vidíte ty divně zbarvené fotografie? Uměli by jste zdůvodnit, jak byly pořízeny? Upozorňuji, že se nejedná o žádný filtr zakoupený ve fotoprodejně. Je to úplně jiná vychytávka. Levná a vždy při ruce. Napadá vás něco?

Malý svět přírody dokáže vždy překvapit. Umíme si těchto tvoru vážit?

Wed, 23 May 2012 19:37:03 +0200

Foto: Ing. Petra Badinová

Vždy, když se na tyto malé tvorečky dívám, vidím hlavičku člověka. Jen promluvit. A jak to máte vy? Je to živé, ale jako úplně z jiného světa. Tento maličký svět si žije svým vlatním životem a my mu moc nepomáháme. Spíše naopak. Pomalu, ale jistě ho likvidujeme. Změníme se? Pomůžeme?

Kosatec bezlistý ve žlutém provedení

Tue, 22 May 2012 15:35:20 +0200

Kosatec bezlistý v nezvyklém barevném provedení

Chodím na tuto lokalitu, s velkými přestávkami, přemnoho desítek let. Kromě těch fialovomodrých, jsem tady žádného jiného bezlistého neviděl. Asi se stal zázrak. Snímek je z dubna roku 2009. Všeobecně je známo, že rostliny občas mezi sebou najdou jednotlivce, několik bylin, které jsou barevně jiní. Ale kosaec bezlistý? Viděl ho někdo z vás, někdy, v jiném barevném provdení?

Prstnatec Fuchsův -

Mon, 21 May 2012 17:32:09 +0200

Prstnatec Fuchsův

.....

Vstavač nachový -

Sun, 20 May 2012 19:13:30 +0200

Vstavač nachový

Fotografujeme květiny: Včera jsme navštívili několik lokalit, na kterých se vyskytují vstavači a prstnatci. Slunce po celý den pražilo, jako kdyby se ve vesmíru něco nepatřičného událo. Na ostrém slunci, ani při zastínění, se žádné zázraky neudělají. Podívejte se - klikněte na zeleného vstavače nachového pod titulkem - jak pan Burián udělal nádherné snímky při temné obloze. Je to úplně něco jiného, než při ostrém slunci. Rostliny se nejlépe fotografují, když ten zlatý kotouč je mírně zakryt oblaky, a tak máme k dispozici rozptýlené světlo.

Poznámka: O vstavačích je zde na blogu několik článků. Stačí napsat ve vyhledávači vstavač nachový a jste na nich. Nebo kliknout na to zelené nachový pod titulkem.

Zajímavost / smazat

Sat, 19 May 2012 23:55:14 +0200

Dnes jsme překontrolovali po roce jednu zajímavou houbu ZDE . Je zajímavé, i kolem hub, se vracet na místo činu. Houbař se hodně poučí a má o čem vyprávět....

Každý chce v přírodě objevit něco nezapomenutelného, ale podaří se to jen málokomu

Sat, 19 May 2012 22:48:27 +0200

Objev a velké zklamání

Nedávno jsme si to hasili vlakem z vandrovnické akce. Jak jsme se tak blížili ku Praze z ničeho nic jsem na skále, nedaleko tramvaje, tedy přímo v hlavním městě, zaregistroval něco modrého. Hned jsem měl jasno. Na přírodní památce to nemůže být nic jiného, než kosatec bezlistý, nebo nedej Bože, včelník rakouský.

Uběhlo několik dnů, než jsem měl možnost, k večeru, to tam jít prozkoumat. V nedalekém bufíku, který v maringotce uprostřed přírody, jsem rozbil, při pivečku a romaduru, tábor. Dalekohledem jsem koukal na vrchol vápencové skály a snažil se zjistit, jaký poklad to tady máme. Rozčarování moc bolelo.

V dávných dobách měl někdo na okrají skály záhon s kosatci zahradními. Čas ubíhal, dotyčný odešel do věčných lovišť a o tu nádheru se nikdo nestaral. Květiny zmizely, milovnící dívek je denodenně otrhávali, až zanikly. Semena se vysypávala na terasu, několik metrů pod hranou skály, a tam se jim již před mnoha lety začalo květinám dařit. Dodnes tam zdobí tuto přírodní památku. A já opětovně nic neobjevil. Tak zase někdy příště...

Houževnatec pohárovitý - Lentinus degener - Húževnatec pohárovitý

Sat, 19 May 2012 22:13:36 +0200

Houževnatec pohárovitý

Touláme se rezervací a hledáme vzácné a stále ubývající orchideje. Před námi padlý kmen, který z části ztrouchnivělý, ale na druhé straně pevný jako ocel. Ze škvíry té pevné části vykukuje tato houba. Vůbec nikdo z nás nevěděl, která bije. Ještě štěstí, že opodál v Čečelicích byla jarní mykologická výstava. Ani zde se nikdo z houbařů a mykologů nechytil a to do doby, než se ve dveřích objevil pan Aleš Vít. Netrvalo dlouho a bylo jasno. Děkujeme pane doktore...

MYKOLOGICKÉ ÚDAJE: /Nejedlý, a je zajímavé, že roste na jaře a pak až na podzim. Přes léto, jako kdyby se ztratil. (Bohužel nevím, proč tomu tak je.)/ Roste jednotlivě, ale i ve skupinkách na padlých kmenech, pařezech, topolů, vzácněji i vrb. Nejlépe mu vyhovuje vlhčí prostředí, lužní les, kde jsme ho našli i my. Plodnice je pevná, vůně a chuť moučná. Vyvolává bílou hnilobu.

V Čechách ho nacházíme vzácněji, více pak v lužních lesích v teplejších oblastech, jak v Pojizeří, Polabí, na jižní Moravě.

Vstavač vojenský - Orchis militaris - Vstavač vojenský

Sat, 19 May 2012 22:06:36 +0200

Vstavač vojenský je opravdový krasavec

Vstavač vojenský je nejen krásný, ale podle znalců, odborníků, i velice vhodný pro zhotovení zajímavého léčiva. Hlízka obsahuje slizové látky, které by měly být dokonale prozkoumány. Pravděpodobně by úspěch byl zaručen. Vojenského je v přírodě nemnoho, a tak nepřichází v úvahu jeho konkrétní použití. Je vzácný. Navíc patří mezi chráněné rostliny. Jedinou cestou je vytvořit patřičnou látku chemickým postupem. To je ale cesta dlouhá a výsledek nejistý. Může to být ale i naopak, že?

Kvete v květnu a červnu. Jedná se o silně ohrožený druh...

Vstavač vojenský je zajímavý tím, že roste, jak na vlhkých místech, dokonce na slatiništích, ve světlejších lesích, tak i na sušších, a dokonce na slunných, kamenitých stráních. Vytváří i barevně různé odstíny, včetně bílé. V Čechách je vzácný, na Moravě pak o něco častější. Jedná se zejména o České středohoří, Český kras, Polabí. Na Moravě pak v jihovýchodní části. Pomalu ustupuje do vyšších poloh.

Býval, tak jako i ostatní orchideje u nás rostoucí, hojně rozšířen. Rychle odchází do nenávratna. Na mnoha historicky známých stanovištích, již prokazatelně neexistuje. Něco nedobrého, pro vědce nepochopitelného, neumějí si to vysvětlit, neznají důvody, se v přírodě, děje. Vstavač vojenský kvete od poloviny května do poloviny června. Na tyto údaje však není spolehnutí. V těchto dnech jsme navštívili zajímavou lokalitu vstavače nachového, který měl začít kvést, a světe div se, my jsme ho našli již, až na několik rostlin, odkvetlého.

* * * Květ vstavače vojenského připomíná postavu rozkročeného vojáka s přilbou. Tak získal vojenský své druhové jméno.

* * * Latinský název Orchis je výrazem z řečtiny a znamená varlata. Vychází z toho, že párové hlízy vstavačů, varlata připomínají. Český výraz vstavač je podobný.

Není to nic nového i jiné věci z přírody, které připomínají problematiku sexu, genitálií, byly ve velkém sbírány, protože se věřilo, že to mužům, ale i ženám, při milostných hrátkách, pomůže. Smutné je, že se tomu věří do dnešních dnů. Jistě není třeba připomínat roh nosorožce, u kterého je to tragédie. Co by ale lidé pro peníze neudělali. Be lítosti zničí jedno z nejvzácnějších zvířat.

Zajímavé ale je, když budeme spravedlivý a pravdomluvný, že moderní výzkumy prokázaly, že rostlinné části vstavačů a prstnaců mají opravdu blahodárný vliv na podporu mužské erekce. Samozřejmě je všem odpovědným lidem známo, že léčiva se z těchto rostlin pro jejich malý výskyt získávat nemohou. Opět jedinou cestou je, ty účinné látky získat chemickou cestou...

Nejen mne by moc zajímalo, jak se v současné době vstavače, tedy i ten vojenský, z přírody odcizují, kradou, za účelem získat pro své zdraví prospěch. I když se, pravděpodoně, více jedná o fámu - jedna paní povídala. Máme prověřené léky, tak proč přirodu, orchideje, likvidovat. Také se setkáváte na vstavačových loukách s dírami v zemině? Poznáte jestli je to od lopatky nebo divočáka. Napište nám o tom, prosíme, zde do komentářů.

Prášek z hlíz vstavačů, tedy i toho vojenského, se přidávají do čajových směsí. Tento výrobek je znám pod názvem salep. Jedná se o směs jemného prášku, koření, mléka. Nápoj pochází z Blízkého východu, kde je stále vyhledávaný. Je považován za afrodisiakum. Jeho energetická hodnota je hodně vysoká. Obsahuje fosfor, zinek, vápník, sodík, vitamíny A,B,C, a je rozhodně nápojem, který posiluje. A to je právě pro rostliny problém. Ještě štěstí, že se nevyrábí z českomoravských orchidejí. Bohudík jsou ještě vzdálené kraje, kde je vstavačů a prstnatců relativně hodně. Ale jak ještě dlouho to bude pravda. Svět se mění, příroda dostává na zadek.

Fotografujeme chráněné byliny: Jsou lidé, které rostliny, z různých důvodů, zajímají, ale jsou i tací, které si jejich snímky pouze vkládají do sbírky fotografií bylin, i když o nich nikdy nebudou téměř nic vědět.

Tento poměr můžeme pak vyčíst ze stop u jednotlivých rostlin. Botanik příjde a než se na kytičku vrhne, tak se pořádně podívá kolem sebe a ujistí se, jestli neudělá více škody než užitku. A tomu podřídí polohu ležícího střelce.

Mnozí fotografové, a je jich hodně, se rozběhnou a mrsknou sebou na zem. Potom následně příjde druhý umělec a nestačí se divit, kolik stejných chráněných rostlin je poválených, polehlých, zničených. Prostě to tak je a je to moc smutné...

Je to vidět například u kandíků psích zubů. Fotograf si myslí, že když u kytky je klacíček a kolem není žádná jiná, že je vše v pořádku. Není! Pod listím, zamaskovány jsou semenáčky. Kandík musí třikrát vyrůst, tři roky, než vykvete. Než se někam vrhneme, tak přemýšlejme ať lokality neničíme, ať po nás není spoušť.

A co říká zákon?, který je podle mne naprosto nedostatečný. To by ale bylo na jiné dlouhé vyprávění. V základě je to takto. Jakmile je před rezervací N, například NPR, tak do prostoru nelze vstoupit. Pouze po značených cestách. Jestliže tam to N není, tak zákon prý neumožňuje zakázat lidem vstup na lokalitu, rezervaci, přírodní památku. A vo tom to je, ale je to tak nějako divné, že?!

Mykologická výstava v Čečelicích se vydařila

Sat, 19 May 2012 21:42:56 +0200

Výstava hub a fotografií Čečelice

Dnes - 19. května - byla v Čečelicích zahájena jarní mykologická výstava. Její součástí jsou nejen fotografie hub, ale i zajímavé snímky různých tvorů z lesů, hájů a strání. Tolik hub, v této časti roku, kdy navíc v přírodě převládá sucho, jsme vůbec nečekali. Organizátoři se opravdu vyznamenali. Stále ale nechápeme, kde se tak v lesích urodilo. Výstava bude ukončena v neděli. Mezi čečelické houbaře přijelo i mnoho přátel odjinud, i z Prahy, včetně členů výboru České mykologické společnosti. Poděkování za organizaci patří zejména paní Janě Čermákové, která kromě houbaření se věnuje i jiřinkám. V jejich pěstování a propagaci je v republice jednička. Máte rádi jiřinky? Tak teď už víte, kde se poradit, kde nakoupit. Janička, jak jí všichni říkají, připravila na výstavu přerůzné lahůdky z hub. A to jak ve sladkém provedení, tak i v tom pikantnějším. Přijeďte i vy v neděli ochutnat. Součástí výstavy je i poradna. V neděli bude vše kolem hub zodpovídat sám velký mykolog, ing. Jiří Baier. Přijďte pobejt, přijďte se potěšít, získat nové poznatky, informace o těch nejkrásnějších darech lesa, přírody.

Výstava o houbách, mykologii, byla v Čečelicích připravena na výbornou. Nejen že nechyběly houby, jejich fotografie, ale k nahlédnutí byly i časopisy a knihy o houbách. Kulinářské výtvory z hub, od pani Čermákové, byly ale pořádnou podpásovkou. Dobroty byly vynikající, ale jak to udělat, jak se od nich odtrhnout, aby zbylo i na ostatní návštěvníky výstavy. To tedy byl pořádný problém.

Zamyšlení nad dnešní dobou: Při cestě z Čičelic jsme navštívili Lídl. Manželka šla nakupovat, já zašel na WC se opláchnout a dostal jsem infarkt. Tu bolest, po sedmi návštěvách v nemocnici, již dobře znám. Zalehl jsem ve vstupní chodbě na studenou podlahu, ten chlad a poloha v leže, je to nejlepší co může člověk v dané chvíli udělat. A stal se mrtvolou. Čekal jsem, kdy to ustane. Lék jsem měl v autě v batohu. Lidi kolem chodili, čuměli, a každému jsem byl šumafuk. Prodavačka v protějším stánku koukala a nic. Takto je v Lídlu proškolen personál. To mám za to, jak jsem v jedné z těchto prodejen bránil před "teroristou" a také ubránil, tamější personál žen. Sem tam se ale někdo zeptal. Děkuji!!!

Tři mladí kluci se chechtali, až se za břicha popadali, a fotografovali si mne na mobil a já nemohl nic dělat. Takovou máme mládež. To jí rodina, škola, neproškolila, co má v těchto případech dělat? Když to vše za dlouhou dobu odeznělo, manželka, která mě hledala, kolem několikrát prošla a vůbec si mě nevšimla a to do doby, než jsem zrovna otevřel oči, a zavolal.

Vycházeli jsme ven a já viděl ty kluky u super moderního převelkého a předrahého auta. Bylo jim snad osmnáct let. Manželce jsem vydal rozkaz. Počkej a nic nedělej. Ona by byla schopna těm klukům udělat nejen školení o morálce. Šel jsem k tomu mladíku co mě hodně fotografoval. On uviděl, jak si odhrnuji bundu a vytahuju vystřelovací nůž od Mikovu, který mě doprovází nejen při houbaření, vandrování. Dá se použít na ledacos. Vřele doporučuji. Dal jsem si ho do ruky, připraven ho vystřelit. Ona taková banda kloučků, kteří nic neumí, nepracují, do školy nechodí, vojenskou službou neprojdou a živí je většinou rodiče, vás klidně mohou zmrzačit na celý život. Vysvětlil jsem mu, že jsem měl infarkt a že je od něj hnusné co udělal. On byl schopen to dát na internet. Začal se omlouvat, sedíc za volantem, že to nevěděl.

Začal jsem mu vysvětlovat, že místo focení se mě měl zeptat, jestli nepotřebuji pomoc. Řekl jsem mu, že až ho jednou potkám, například na silnici při bouračce, až nebude schopen, zborcen krví, z auta vylézt, že se může spolehnout, že já mu bez řečí pomohu. A určitě ho fotiti nebudu.

Problém je, že ti ostatní kluci měli na rtech stále úsměv. Fakt dobře prožitý den, vynikající mykologická výstava, louky plné vstavačů, i houby se našly. Ale ta mládež se mě vůbec nelíbí. Nedávno v rozhlase říkali, jak nepracují, dělat nechtějí a nebudou. Nechávají se vydržovat od rodičů. To by bylo ale na jiné předlouhé vyprávění. Ano i nyní to byl fantastický den....

...malý dodatek, který je bohužel na denním pořádku: Jel jsem do redakce odevzdat článek a fotografie. Vletím do vozu metra a padnu na sedadlo. Všude kolem posedávají mladí lidé a sem tam někdo ze střední generace. Vchází babka, klidně by mohla ve filmu hrát babičku od Boženy Němcové, v rukách berle. Kdo myslíte, že po delší době vstal a nabídl jí místo???!!!

Korálice trojklanná - letos jich tam bylo poměrně víc, ale i tak je to bída

Fri, 18 May 2012 22:06:55 +0200

Korálice trojklanná

Korálice trojklanná je pravděpodobně, nejen naše česká, nejmenší orchidej. Co já jsem si dnes musel kvůli ní vytrpět. Každý si na mé maličkosti smlsl a já mohu jedině přiznat, že oprávněně. Stále jsem všem Vandrovníkům, fotografům - jako z našeho klubu její největší znalec - a dalším zájemcům tvrdil, že je čas, že pokvete až koncem května začátkem června. Navíc letos dalo moc práce ty miniaturní rostlinky vůbec nalézt. Ale podařilo se. Navíc v letošním roce jich tam bylo poměrně hodně. Bohužel již byly odkvetlé. Stejně jsem přesvědčen, že nejvíce to bolelo mne...

Není ale všem dnům konec. Příští rok to určitě vyjde!

Lýkovec vonný II/2012 ckh - Dnes jsem pochopil, že zapomínat se nemá. Nedopadl jsem dobře

Fri, 18 May 2012 22:05:13 +0200

Lýkovec vonný

Lokalitu znám od roku 2010. Když jsem zde lýkovec vonný spatřil poprvé, tak jsem byl u vytržení. Popravdě řečeno, kdybychom sebou neměli kovaného botanika, tak bychom kolem prošli bez povšimnutí. Bylina je to zajímavá, převelice zákeřně voňavá, jedovatá, ale bez komentáře zkušeného člověka bychom byli úplně vedle, nevěděli bychom naprosto nic. Ono vše čeho se nedostává je převelice zajímavé.

(Nevíte -prosím- někdo z vás, co je to za motýla? Létal tam ještě jeden druh, ale toho se nepodařilo zaznamenat. Snad někdy příště.)

V roce 2011 jsem byl, přes internet, požádán jedním poloprofesionálním fotografem, abych mu lýkovce voného ukázal. Hledali jsme hledali, ale nic nenašli. Dotyčným jsem byl následně osočen jako lhář a podvodník. Prý jsem mu ho od začátku ukázat nechtěl.

Vážený pane, nedávno jsem se dozvěděl, že nějaký dobrák - tehdá- lýkovec vonný perfektně zakryl listím, aby ho tímto způsobem, pravděpodobně, ochranil před vandaly. Stále tam roste a přejmě si, aby tomu bylo na věky věků. Nebývale se rozrostl v délce 100 metrů a moc dobře se mu tam daří. Věřme, že ho nezastihne nějaká nenadála událost.

Při návratu, udělali jsme si pořádný okruh, jsme našli ještě jedno místečko. Usadil se na skále, velký kámen, kde si hezky hoví a rozrůstá se na všechny strany. Dnes jsme se přesvědčili, že mu tady nic nechybí.

Není to první lokalita, kterou jsme letos navštívili. Zajímavé je, že ta z minula, (...článek z roku 2010 najdete, když si vlevo nahoře, pod titulkem, kliknete na to zelené -- vonný) byla v prosluněném lese. Rostlina měla hodně vzrostlých částí, které se moc dobře fotografovali. Ta dnešní, na okraji louky u lesa, měla květy převážně těsně u země. Výjimkou byl pouze tento "keřík" na tomto snímku. Nevím jest-li na to má vliv umístění rostliny?

Tím obrovským prostorem, na kterém si hověl, jsem byl unešen. Skláněl jsem se nad tou mírně voňavou krásou, která stonásobně zesílí až nastane noc. Tímto způsobem k sobě rostlina láká noční opilovače. Tu jsem se sehnul, následně se nad lýkovcem přesunul a snanžil se zachytit přátelství s čmelákem a některým z motýlů. Všichni již seděli opodál debužírovali a z povzdálí se kochali tou boží krásou. Já jsem se snažil dostat do hledáčku živé tvory, jak sají z byliny nektar. Podařilo se to pouze jednou.

Motýl seděl, pokukovat a klidně mě k sobě pustil s objektivem na několik centimetrů. Jakmile však postřehl, že mám zaostřeno a chystám se zmačkout spoušť, tak vzal kramle. Tato jejich hra se neustále opakovala. To snad již s náhodou nemá vůbec nic společného. Příští týden budu muset zvolit jinou taktiku, nebo si vypůjčit chytrý makroobjektiv, s kterým se může snímat z větší dálky. Tím určitě na ty živé tvory vyzraju.

Mé kochání se a fotografování lýkovce vonného trvalo převelice dlouho. Z ničeho nic jsem zjistil, že mě je nějak špatně. Začala mě bolet hlava, byl jsem zdrogovaný. Bylo mě špatně. Když se to vystupňvalo do neúnosných mezí, tak jsem si konečně vzpomněl, že za to může můj kamarád - lýkovec vonný. Je to pořádná a zákeřná potvora. Až se s ním i vy setkáte, nebo ho s námi Vandrovníky navštívíte, nezapomeňte na tento odstavec. Věřte, že ten bolestivý stav není vůbec nic příjemného. Spíše naopak.

Fotografujeme: Aby snímek nebyl tak fádní, tak je dobré, pakliže to jde, vložit do popředí, nebo někam k okraji, něco nejen zajímavého, ale i jinak barevného. Všude kolem lýkovce vonného, na louce před ním, bylo doslova přeberveno. Od zlatavé, přes žlutou, různé červené až po modré, fialové. Ale u lýkovce nikde nic. Tomu se říká pech.

Motýlci se moc dobře nefotografují. To by bylo ale na jiné předlouhé povídání. Je k tomu zapotřebí určitého vybavení a hlavně hodně trpělivosti a nehybnosti. Tento kamarád byl naprostou výjimkou. Kam ho člověk posadil, tam se uvelebil. Ještě tak vědět, o kterého jde? Fotografování se stejně moc nepovedlo, neboť neustále foukal nepříjemný větřík. Lístek, na který jsme ho posadili, nebyl ani chvilku v klidu.

Našli jsme ho totiž ležet na luční cestě. Všude kolem byla louka obarvená všemi barvami. Většinu bylin jsme bohužel neuměli pojmenovat. Chyběl nám na dnešní výpravě botanik. Bez jeho přítomnosti jsme byli úplně vedle. Motýlek byl asi někým přepaden, sražen. Pravděpodobně se mu přihodila nemilá věc. Na jeho postavě je vidět, že je nějaká pomuchlaná.

(Na lýkovce vonného - pravděpodobně - část party Vandrovníků, která ho ještě neviděla, vyrazí příští týden. Můžete se přidat. Ceny rozumné a legrace nepřeberně...)!!!

Střevíčník pantoflíček - kdybych to s přáteli neprožil, tak bych tomu neuvěřil

Wed, 16 May 2012 23:44:34 +0200

Střevíčník pantoflíček

Již několik let se snažím se s ním potkat. Až do dnešního dne vždy marně. V předminulém roce jsem dostal naprosto zaručenou informaci o místě jeho výskytu. Tušíte správně, dopadlo to neslavně. Nejen pro nás, ale především pro střevíčníky pantoflíčky.

Ta lokalita je poměrně hodně známá. Je to takové malé nezalesněné pohoří, kde, zejména na jižní straně, bývával jeden pantoflíček vedle druhého. Bylo jich tam přehodně, ale to jen do doby, než tam jedna umělkyně z Prahy koupila chalupu.

Jednoho dne, spokojena, jak práce na nemovitosti zdárně pokračuji, se vydala na procházku. I ona užasla nad nebeskou krásou střevíčníků pantoflíčků. Jako žena, milující květiny, neváhala a natrhala si těchto chráněných rostlin přeobrovský pugét. Hrdě pak kráčela přes celou ves a veřejně se chlubila, jakou že to krásu nalezla. Už se nedočkavě těšila, jak si je vloží do vázy, kterou, před přemnoha lety, dostala od svého prvního manžela. Lidi ve vesnici byli na mrtvici. Tento příběh si dodnes musí vyslechnout každý návštěvník tohoto překrásného a pro rostliny významného místa.

Roste na mírně vlhkých, přes léto vysychajících, vápenitých půdách chudých na dusík. Roste v polostinných a světlých lesích s řídkým bylinným podrostem. V odborné literatuře se píše, že na uzemí České republiky je přes 80 lokalit, vyjma západních Čech a Ostravska. Je ten počet nízký, nebo naopak dostačující?

Traduje se, a je to jistě oprávněné, že střevíčník pantoflíček patří mezi naše nejkrásnější orchideje. Kvete v květnu až červnu. Vyskytuje se, jak v prosluněných lesích, tak i na zastíněných lesních paloucích. Bohužel botanici, milovníci přírody, kteří lokality pravidelně navštěvují, se setkávají i s ukradenými rostlinami. Je to barbarství nejhoršího zrna.

Na zdejším blogu jsem často napadán, že uveřejňuji lokality vzácných, chráněných rostlin a hub. Samozřejmě to není pravda. Proč bych to dělal, když mám přírodu rád a dobře vím, kolik zlotřilců v ní řádí. Opak je pravdou.

Tento blog se o místech výskytu chráněných bylin nešíří a nemusí to ani dělat, protože dnes je vše na internetu, viz Botany, Česká televize atd. atd. Otázkou je, jestli to je správné? Jsou dva názory. Jedni říkají, že příroda je všech a proto každý má mít možnost se podívat kamkoliv. Druzí zase tvrdí naprostý opak. Tajit, tajit, tajit. A já Václav mám názor třetí. Je to úplně jedno, neboť našich spoluobčanů, kteří se o rostliny, houby, živočichy zajímají, je na celou populaci přestrašlivě málo. Naprostou většinu Matička příroda nezajímá. Důkazem je, jak je příroda u nás neustále a ve velkém likvidována. Nebýt těch zlodějů, tak by snad i vše bylo v klidu.

Fotografujeme: Udělat nádherné snímky střevičníku pantoflíčků není zas tak jednoduché. Chyba je v něm, neboť květ je hodně žlutý. Zejména, když svítí slunce je to velký problém. Mnohdy ani zastínění nepomáhá. Fotograf si musí hodně pohrát, aby se nádherný výsledek dostavil.

Moravští Vandrovníci, botanici, specialisté na orchideje, naši kamarádi, kteří nám pravidelně ukazují skvosty přenádherné Moravy. Děkujeme přátelé.

Bělozářka liliovitá - Anthericum liliago - Jagavka ĺiliovitá

Tue, 15 May 2012 10:06:36 +0200

Bělozářka liliovitá (další články najdete, když si vpravo nahoře kliknete na zelený nápis bělozářka liliovitá.)

Málokdo si umí představit, že také v hlavním městě existuje úžasná příroda a to v celém rozsahu. Od bylin, přes houby, hmyz, živočichy. V příměstských lesích lze nalézt ty nejvzácnější plodnice z říše hub - hřib královský, nachový, satana, medotrpkého, lanýže letní a další z jiných druhů. Mykologové pravidelně bádají i v parcích a nejednou jsou velice překvapeni, potěšeni. Vezměte si tam do kuchyně ale plodnice, jako jsou kačenky, smrže, čirůvky májovky, pečárky a další voňavé zázraky z těchto darů lesů, luk, vod a strání, když v Praze snad má dnes již každý druhý psího miláčka...

Ještě není všem dnům konec, ale mám dojem, že letos mnohé rostliny se objevily v malém množství a dokonce nevykvetly. To bohudík neplatí o bělozářkách liliovitých v okolí Prahy. Letos jich je všude přemnoho. A právě v těchto dnech, jsou naprosto dokonalé. Jejich čistá bílá září daleko do kraje. Jednu z jejich lokalit mám za chalupou. Houby ještě nemají svůj den, tak jsem si udělal radost s mnoha chráněnými rostlinami. Bělozářky ochraňuje kavyl Ivanův, doprovází je jasná, překrásná barva lenu rakouského a všude voní mladá mateřídouška.

Když jsem včera k večeru uháněl na mykologickou přednášku, pan ing. Jiří Burel na ní opětovně zářil, a dokonce nás navštívil i pan ing. Jiří Baier. S tím druhým jmenovaným máme koncem června mykologickou expedici. A to v houbařském ráji. Není nikoho, kdo by se již dnes netěšil. Můžete se přidat, vážení houbaři.

Najednou z vlaku koukám na skálu nad Vltavou a kochám se tou krásou přenádherných, mnoha kvetoucích druhů, rostlin. V té rychlosti jsem zaregistroval pod vrcholem vápencové homole převeliký modrý trs. Že by kosatec bezlistý? Nebo dokonce včelník rakouský? Budu to muset co nejdříve zjistit. Kdyby to byla pravda, tak by to byl radostný a málo opakovatelný objev.

Ono udělat vypovídající fotoreportáž této lokality není vůbec jednoduché. Mateřidoušku s bělozářkou se podařilo dát dohromady. Ale s lnem rakouským zatím ne. Budu se tam muset ještě vypravit. A vy všichni jste srdečně zvání. Touláme se v brzkých ranních hodinách, kolem Prahy, od pondělí do pátku. Více někde tady na blogu.

Fotografujeme: Vkládat snímky zde na blog není vůbec jednoduché. Člověk mnoho možností nemá. Začal jsem proto i hodně používat čtvercové fotografie, které tak může obtékat text. Je to určitě zajímavá změna. To mě přivedlo na myšlenku napsat následný text.

V současné době se čtvercové snímky moc nepoužívají a je to převeliká škoda, jak neustále kritizují a připomínají přední fotografové. A já se k jejich názoru připojuji. On například takový hřib, nebo jiná plodnice, uprostřed obdelníkové fotografie, vypadá tak nějak divně. Když navíc je kolem něho ze všech stran přemnoho nic neříkajícího prostoru. Pamatuji se, jak jsem poukazoval na zlatý kříž a byl jsem v této souvislosti hodně kritizován. Oni ale tankrát mnozí vůbec nevěděli, o čem že je řeč.

Byli doby, dnes pro mladé, tak dávné, že vůbec nechápou o čem se mluví, kdy se fotoaparáty vyráběly pouze pro čtvercový formát. Mělo to něco do sebe. Vše se ale mění, neboť věci, tedy i aparáty, se musí neustále obměňovat, aby stále bylo co prodávat. Je to takový divný a nelogický kolotoč. Nebojme se dělat čtvercové snímky, tak jako se nebojme fotografovat černobíle. Ale o tom zase někdy příště.

Len rakouský roste na stejných místech jako bělozářka liliovitá. Kolem Prahy se v posledních letech převelice rozšiřuje. Jsou i kopce, které již jsou na jaře překrásně přemodralé. Ale také se mnohdy oprávněně říká, že všeho mnoho škodí.

Opuncie dobývají nejvýznamnější přírodní lokality republiky. Nebo je to jinak?

Mon, 14 May 2012 23:38:43 +0200

Opuncie? Ale proč? Kdo to má na svědomí? A co tím sleduje?

Vandrovníci, milovníci přírody, neustále procházejí ty nejzajímavější místa naší matičky přírody. V poslední době, občas, se setkáváme s divným úkazem. Naposled se to stalo v sobotu na expedici Českým krasem s předním botanikem a lesníkem. Na vrcholech skal, stepí, kde řada chráněných rostlin, najednou z ničeho nic koukáme na pěkně vypadající opuncie. Kde se ale vzaly? Kdo je tam vysadil? A proč. Umíte někdo na to odpovědět?

Na fotografii to vypadá jako něčí hrobeček, nebo skalka někde u chalupy...

......

Test o znalostech naší přírody: Mají tato zvířata něco společného s opuncií?

INFORMACE - Výstava fotografií prodloužena do června

Mon, 14 May 2012 17:14:09 +0200

Výstava více než padesáti fotografií hub, v Zámeckém dvoře ve Všeradicích, byla pro značný zájem prodloužena do poloviny června. Vy, kteří jste ještě neviděli své fotografie, máte nyní možnost. Následně bude výstava k prohlédnutí v západočeském kraji, potom v Praze, pravděpodobně, a v září v Prachaticích.