Burle Václav - Články

Hlíva volá - přijeďte kluci už se mě po vás stýská

Wed, 22 Feb 2012 22:17:18 +0100

Hlíva ústřičná (únor 2012)

Pan major hlásí, že sníh z vojenského újezdu rychle odchází. Za několik dnů již nic nebude bránit vstupu na hlívovníkové plantáže. Prý budeme překvapeni. Tak balte torny, naplňte placatice, a nezapomeňte na nějaký ten dobrý dlabanec. Vandr to bude dlouhý, nelehký, ale překrásný. Hospoda je již připravena nám poskytnout přístřeší, zázemí. Bude kachnička, zelíčko a chlupatý knedlíček. Tak si to mládenci a holky zase parádně užijeme....

Jsem moc zvědav, jest-li tam tento trs ještě bude. V jakou krásu, nekrásu, se asi proměnil...

!!!Správce amatérským i profesionálním fotografům oznamuje, že má pro ně připraven naprostý ptačí unikát - sovici sněžnou. A to jak jí, tak i jeho!!! Netlačte se, nemačkejte se, na každého se dostane... Prý, pravděpodobně, i vysoká bude! (Toto místo je rezervováno pro snímek sovice sněžné a sovičáka sněžného.)

.....

Ohnivec rakouský nebo je to šarlatový? 2012...

Tue, 21 Feb 2012 23:10:45 +0100

Ohnivec, ale který?

Máme jednu lokalitu jeho výskytu, kterou pozorujeme již řadu let. Je známá od nepaměti. Na ní se vyučilo přemnoho generací, zejména pražských houbařů, mykologů. Vždy tam bylo přehodně plodnic, bylo co obdivovat, zkoumat. V minulém roce se na podzim stala taková nepříjemná věc. Pod dráty vysokého napětí vjely obrovské stroje, které vše zdevastovaly. Stromky a keře rozšmelcovaly na drť, kterou rozházely po celém prostoru. Nikdo z nás neočekával, že by tady ještě někdy ohnivci vyrostli. Až do dnešních dnů nic, ale zázrak se stal. Konečně tam byly nalezeny čtyři kousky. Počkáme až zmizí sníh a uvidíme, jak ten zázrak bude veliký.

(...pokračování jako seriál brzy!)

Napsal jsem již různé články, povídání, o tom, jak se jezdí na houby. Zde na blogu najdete vyprávění o výpravách vlakem, dokonce parníkem, o jiných způsobech ani nemluvě. Vůbec mě nenapadlo, že se na houby dá nejen jezdit na kole - že pane antikvariáte z Liberce - ale třeba i na motorce, pionýru, čtyřkolce. Ale že i na koni, kobylce, tak to mě ještě nenapadlo. Letos určitě i my Vandrovníci koně osedláme a na houby na nich vyjedeme.

...anebo si naskočíme na jeleny z této farmy. Ani sedel nebude třeba. Chytneme se za parohy, tak jako Smolíček pacholíček, a vyrazíme do hvozdu. O zábavu bude postaráno...

Slíbil jsem, že zjistím a už je to tady...

Mon, 20 Feb 2012 12:09:59 +0100

Článek, o který se jedná je ZDE. (Přečti nejdříve)

Následující slůvka mají ukázat na to, jak se jeden může příšerně mýlit.

Pan Jiří WEHLE, neplést si to prosím s tím známým houbařem, není žádný bezdomovec, nebo dokonce žebrající obyvatel hlavního města. Ale naopak světoznámý umělec, potulný bard a multiinstrumentalista. Ať je to jak je to - jak sám říká - nejlépe se cítí na Malém náměstí, když může, svým uměním, potěšit návštěvníky zlatého města na Vltavě.

Jeho láskou jsou staré a prastaré hudební nástroje. Nejen, že jich má ve sbírce mnoho, ale není snad jediného, na který by neuměl hrát. Za toto své umění, a znalosti stavby a hry na tyto inštrumenty, je znám po celém světě. Od mládí se věnuje i skladbě. Skládá písně na poezii starých básníků - Erben, Villon, a přemnoho dalších, ale třeba i na dílo pana Ortena. Napsal i hudbu pro divadlo. Nebránil se ani vyhovět známým loutkohercům. Poslouchat jeho umění na staré hudební nástroje je velikým prožitkem.

Vydal i vlastní CD - Nové trubadúrské zpěvy, Potulný bard, Zpívaná poesie.

Až budete procházet Prahou a zaposloucháte se do jeho historické hudby, tak už budete vědět, koho to máte před sebou. Člověk, tedy já, se může, ale neměl by, hodně zmýlit....

Puštík bradatý

Mon, 20 Feb 2012 00:02:17 +0100

Puštík bradatý

Chyba, tak nějak jsem se překlepl. Tenhle je bělavý... Nebo snad bradatý? Sovy tedy, zatím, neumím. Poradíte?

Je to na světě divně zařízeno. Předlouho nic, a pak jedna sova za druhou. Houbařím mnoho již roků a nikdy jsem nezakopl, například, o korálovce bukového, o jiných houbách ani nemluvě. A v minulém roce bukový byl jeden za druhým.

Strašně moc toužím vyfotografovat si sovu v letu. To jsou naprosto úžasné snímky.

Tak toto je bez pochybnosti puštík bradatý. Na první pohled krasavec. Nedivím se, že sovy jsou v mnoha pohádkách, bez nich by ani pohádky nebyly pohádkou. Představují chytrého tvora, který vše ví, vše zná, umí. A tak to má být. Pořídit snímek puštíka, není jednoduché. Jedině ho odnést do fotoateliéru. Nasvítit, ale jak ho přinutit, aby byl manekýnem. V lůně přírody je to obtížnější, ba nemožné. Bývá proti světlu, navíc vysoko, světla pomálu. Tak jak z toho všeho ven. Těžko poradit. Asi musí být hodně štěstíčka...

......

Jelen lesní aneb vyprávění pana Fořta

Sun, 19 Feb 2012 23:34:53 +0100

Jelen lesní a jeho láska. Platí to i naopak. I laň ho miluje až za hrob

Každé setkání s jelení zvěří je velkým zážitkem, na který se dlouho vzpomíná. A když se přitom podaří zmačknout spoušť a udělat zajímavý snímek, tak je radost dokonána.

V minulém roce jsem se v pozdním podzimu tři dny toulal, tam nahoře u nebes, vojenským újezdem Boletice. Končil den a já rychle hledal přístřeší. Na posečené louce, kde již vzrostlá zelená travička, se nabízel osamocený starý smrk, jehož dlouhé větve byly rozprostřené několik centimetrů nad zemí. Udělal jsem si tam lože, uvařil čaj, něco málo pojedl a za nedlouho jsem ze spacáku s údivem koukal na nebe plné hvězd. Nestačil jsem usnout a kolem mě rachot a hlučné troubení. Celou noc kolem bloumal statný jelen. Co mám povídat. Byl jsem děsně připodělanej, strašně jsem se bál. Doufal jsem, že když mu svítilnou posvítím na hlavu, že se lekne a odběhne o kus dál. Pravděpodobně o mě bohudík vůbec nevěděl. Ale až do rána jsem se vůbec nevyspal.

Jelení zvěře jsme o tomto víkendu viděli přehodně. Co to bylo ale platné, když za okamžik jsme sledovali jenom jeho a jí. Na první pohled to bylo neskutečné, jak z nich vyzařovala láska nadpozemská, láska záviděníhodná. Kam on, tam hned ona a bylo to i naopak.

Jelení zvěř jsme probírali po celé dny. A dozvěděli jsme se neskutečné věci. Že by opravdu platil citát významného veterináře, spisovatele: "Příroda se již zachránit nedá..."

Na konci devatenáctého století byl do Evropy dovezen jelen sika. Mělo to pro myslivce, šlechtu, být zpestření. Vše šlo dobře, neboť sika se chovala v oborách. Pak přišly války a tento jelen se dostal do volné přírody. Přispělo tomu i pozdější rušení obor, kdy se sika nechala odejít do hvozdů. A co se v posledních letech nestalo.

Jelen sika se začal bez problémů křížit s jelenem evropským a dnes to vypadá, že již není cesty zpět. Nebude ani jelen evropský, lesní, ale ani původní jelen sika. Bude to a již to je jenom kříženec. Protože je to pořádný průšvih státu, ale především myslivců, tak informací na toto téma je plný internet. Pěkné počtení, přátelé.

.....

Na snímcích jsou jeleni a laně lesní. Již dnes je obtížné v přírodě poznat o jakého jelena, křížence, se jedná. Problémy v rozeznávaání mají i odborníci na slovo vzatí.

Uměl by jste někdo z vás o tomto jelenu, divokém z Beskyd, napsat něco povícero? Podle vzhledu ho rozebrat...

Vydra aneb to se mu tedy povedlo. To bylo ale překvapení

Sun, 19 Feb 2012 23:27:09 +0100

Vydra

Běhali jsme po horách a hledali vlčí stopy. Našli? Nenašli? Tak se ptá král v té přeslavné filmové pohádce - Pyšná princezna. A naše odpověď? I nás to překvapilo, to jsme nečekali. Našli! A dokonce vlky nafilmovali a vyfotografovali.

Po pravdě řečeno, já jsem toho v tom hvozdu již tolik nenaběhal. Už holt na to nemám věk, fyzičku. Tak jsem s místníma pokecával v autě, ale i do toho lesa jsem se na vlčí stezky podíval. Obrovský to byl zážitek.

Nebyli jsme tam poprvé, neboť roky tam již jezdíme na houby. V pozdním létě vybudujeme stanový tábor, na podzim, zejména vlakem, jen tak na skok, na víkend, vše překontrolovat. A teď i v zimě. Příroda nás má ráda. Panbůh to zaplať.

Pan Fořt, tedy on je fořt s maličkým f, ale my ho již za všechno to úsilí máme s velkým F! Je to prima mužskej, chlap a jeho manželka umí výborně vařit a možná ještě lépe péct. Děkujeme panímámo...

Jako odměnu, že jsme pomohli, nám Fořt naservíroval pod horami jeleny evropské a vše kolem nich vysvětlil. Jak on umí vyprávět, všechno náležitě podat. Poslouchali jsme s otevřenou hubou. A jako třešínku na dortu přidal královnu bystrých vod - vydru. Děkujeme pane Fořt. Jste úžasný člověk.

....

Pokoukáních do košíků není nikdy dost. Je to ale krása, že?

Sun, 19 Feb 2012 22:38:28 +0100

Jeden z košů Aloise Vlka

Také znáte ten pocit, když už se dnešní houbaření blíží ke konci. Sedíte v trávě, opřeni o mnohasetletý strom, "v ruce cigaretku, doutníček," a koukáte se na veškerou tu krásu kolem sebe. Z ničeho nic, jako blesk z nebe, zrak vám padne po okraj plný košík, plný krásných a různorodých plodnic. Na takový okamžik se ještě dlouho vzpomíná, neli po celý život. Lesu a Matičce přírodě, chvála. Jen aby nám to dlouho vydrželo...

Alois Vlk

Kandík psí zub CAUSA přírodní památka MEDNÍK

Wed, 15 Feb 2012 14:00:24 +0100

* * * Na přírodní památce Medník dochází každoročně k likvidaci chráněných rostlin * * * Státní orgány to buď nezajímá nebo mají jiný názor. Ale jaký? * * * Tak se jich pojďme společně zeptat *** Není již čas kandíky psí zuby ochránit, zachránit * * * Když to umí ochránci přírody na Moravě, tak proč ne i v Čechách * * * Proč ochrana lokality na Medníku za komunistů fungovala a dnes to nejde * * * Odpověď známe, nejsou peníze * * * Není několik stokorun, které by Medník ochránily * * * Názory na tuto problematiku pište do komentářů pod článek * * * Máte pěknou fotografii, pošlete na burle@seznam.cz * * *

Přírodní památka Medník láká rok za rokem statisíce návštěvníků. Nic jim - majitelům digitálních aparátů - nebrání, těch několik metrů čtverečních, na kterých kandíky rostou, neustále likvidovat, provádět tady, pomocí svých bot, hlubokou orbu. Jak to bude asi dlouho trvat než zde nebude ani jeden kandík psí zub. Kdo bude mít potom máslo na hlavě. Kdo bude potom volán k odpovědnosti... Více ZDE!!!

Dupu, dupeš, dupeme

Na snímku je vidět, jak neustále prostorem prochází jeden ctitel, nectitel, přírody, za druhým. Je to správné, co myslíte?

Na lidi jsou tady dobře připraveni. Vždyť Medník leží na Posázavské stezce. Jsou tady restaurace, cukrárna, převeliké parkoviště, nádraží, kemp. Jenom těm kandíkům se to nelíbí. Co mohou ale dělat, když na advokáta nemají nohy, aby za ním nakráčeli a se ztraceným mobilním telefonem to neumějí. Pomůžeme jim? Pište své názory, podněty zde do komentářů...

Poznámka I: (Zdroj: Živé srdce Evropy Česká televize) - "Kandíku tady bylo v minulosti několik set, nyní několik tisíc. /Tento názor je vytržen ze souvislostí -vb-/. Návštěvníci kandíky rozšlapují!"

Poznámka II: (CHKO Blaník) - "Ze zákona nelze lokalitu kandíku psího zubu na Medníku pro návštěvníky uzavřít. Do přírodní památky lze bez problému vstupovat." (To ale máme v České republice zákony. Místo abychom chránili, tak likvidujeme. -vb-

Poznámka III: Méně je známo, že další lokalita kandíku psího zubu je v zámeckém parku na Letohradu. Bohužel se prokazatelně neví nic o jeho původu. Podle pamětníků, zápisů, minimálně rostliny v parku byly již od jeho založení (1820 - 1830).

Poznámka IV: Bohužel nejsou známá přesná čísla. Uvádí se, že v současné době je na lokalitě přibližně 5700 kusů. My jsme se nikdy tak vysokých čísel nedopočítali. Třeba nám někdo znalý, poučený, počty kandíků upřesní...

Poznámka V: Přesně ale známe počty návštěvníků. V sezóně se jedná v řádech o tisíce, v několika letech již můžeme hovořit o statisících. Podle této matematiky nikdo nemůže tvrdit, neobhájí, že lakolita kandíků dostává pořádně na zadek.

+ + + O M Y L + + +

Ochrana přírody ke každé rostlince kandíku dává klacíček, aby na bylinu nikdo, nedej bože, nešlapl. To je ale neskutečný omyl, kterého by se odborník neměl dopustit. Ono je to o hodně složitější. Rostlině to totiž trvá tři roky, než vykvete. A ty prvé jsou pro ní naprosto likvidační. Je totiž malilinkatá, není vidět, a ani nemá u sebe ten klacík. Návštěvníci se domnívají, že když na ty označkované nešlápnou, že se nic neděje, že vše je v pořádku. Není!

Ve skutečnosti na ty přísně chráněné rostlinky neustále šlapeme, a tak je likvidujeme, aniž si to vůbec uvědomujeme. Není fotografa, který by si navíc nelehl na břicho, aby bylinu měl před objektivem. Kandíky, ještě nezrozené, tak, aniž se podívali k nebesům, posíláme do zapomnění. Tihle už nevyrostou!

Kolem této rostliny panuje mnoho omylů. Pamětníci odcházejí a mladým ochranářům, vědcům, botanikům, tak chybí informace.

Není to zase tak dávno, co kandíků psích zubů tady bylo přehodně. Jakmile rostliny rozkvetly, urychleně je místní obyvatelstvo sesbíralo a odjelo je prodat do Prahy a do okolních měst, městeček. Tam se na ně již nedočkavě čekalo. Stály několik penízků, ale pro lidi z Posázaví to byl příjemný přivýdělek. Byly to přece první květy jara. Tak se pomalu stalo - podle slov tamějšího mladého lesníka - že na lokalitě zůstalo doslova několik rostlinek. Situace se začala s časem zlepšovat, ale vyhráno není! Štěstím je, že nedaleko jsou další lokality kandíku psího zubu. Více zde na blogu.

- - - I - - -

Václav Burle

Už jsem se na to barbarství na přírodní památce Medník nemohl dívat, a tak jsem požádal odbor životního prostředí KÚ Středočeského kraje o vysvětlení. A představte si co se nestalo. Raději to nebudu ani komentovat.

Odpovědný pracovník čekal bez jednoho dne měsíc, než přeposlal mojí žádost na CHKO Blaník, která má ze zákona tuto lokalitu na starosti. Přitom můj dopis začínal větou NEBEZPEČÍ Z PRODLENÍ! Měsíc mu trvalo, než, bez jakéhokoliv vysvětlení to přeposlal. Je třeba ještě něco dodávat? Možná, že právě jeho vinou nebude kandík psí zub v letošním roce ještě ochráněn.

- - - II - - -

CHKO Blaník

(Tady naopak oprávněný pracovník konal ze dne na den. Přečetl si Nebezpečí z prodlení a hned začal záležitost řešit. Patří mu naše poděkování. Třeba ochranu kandíků ještě stihneme. S ochranářem jsme měli dlouhý telefonát a tom, jak to vypadá s naší námitkou o současném stavu přírodní památky. Bohužel jsme asi nenašli společnou řeč. Podle něj je

to o penězích. A je zatím vymalováno.)

Vyjádření CHKO Blaník k ochraně přírodní památky Medník

Věc: sdělení k ochraně kandíku v NPP Medník

Vážený pane, Správa Chráněné krajinné oblasti Blaník (dále jen Správa CHKO Blaník) jako místně a věcně příslušný orgán ochrany přírody obdržela dne 9.2.2012 postoupením od Krajského úřadu Středočeského kraje Váš podnět k řešení situace ochrany zvláště chráněného druhu rostliny kandík psí zub (Erythronium dnes-canis) (dále jen "kandík") v Národní přírodní památce (NPP) Medník.

NPP Medník byla vyhlášena 31.12.1933 Ministerstvem školství a národní osvěty, kdy předmětem ochrany je uvedena "Ochrana kandíku na severovýchodním svahu Malého Medníku v Dančím vrchu a v Jezevčinách.", výměra zvláště chráněného území je podle zřizovacího předpisu 19,02 ha. K jednotlivým tvrzením ve Vašem podnětu uvádíme:

Početnost kandíku - V době prvního popisu kandíku z lokality na Medníku (1928) rostl kandík na Medníku zřejmě v bohatých porostech v řádu tisíců jedinců. V druhé polovině 20.století nastal značný úbytek početnosti kandíku související s vysazováním smrku na místě světlých habrových pařezin. V posledních dvaceti letech se lesnické hospodaření zlepšilo (byla prováděna pouze nahodilá těžba bez dosadeb) a populace kandíku v tomto období také stoupá. Na základě podrobného sledování z let 2005 - 2006 a 2010 - 2011 lze současnou početnost populace odhadnout na několik (až deseti) tisíc jedinců. Nelze souhlasit s tvrzením, že kandíku rok od roku ubývá.

Instalace tabulí se zákazem vstupu - NPP Medník nemá v současnosti vyhlášeny bližší ochranné podmínky, platí zde tedy pouze omezení uvedená v §35, odst.2, zákona č.114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny: "Změny či poškozování národních přírodních památek či jejich hospodářské využívání, pokud by tím hrozilo jejich poškození, je zakázáno."

!!!Vstup mimo značené stezky v území NPP Medník (i s ohledem na to, že území tvoří lesní pozemek) tedy není omezen (s podmínkou, že vstupem nedojde k poškození předmětu ochrany NPP Medník).!!!

Instalace tabulí se zákazem vstupu mimo stezky státní správou ochrany přírody by byla právně sporná a bez dalších vysvětlujících informací zavádějící.

Ohrožení kandíku návštěvníky - jako hlavní důvod snížení početnosti kandíku v druhé polovině 20.století je uváděno zalesňování smrkem, i když vysoká návštěvnost v době kvetení kandíku je uváděna také jako negativní jev. Hlavní pohyb návštěvníků území je soustředěn na turistickou stezku a její bezprostřední okolí.

Sešlapem nejsou ohroženy rostliny kvetoucí a vzrostlé nekvetoucí rostliny, které jsou jasně identifikovatelné typickými skvrnitými listy, více ohroženy jsou semenáčky a menší jedinci, i když i ti jsou viditelní v jarní řídké vegetaci a je možné se jim opatrnou chúzí vyhnout.

Jedinci kandíku jsou dále chráněni základními ochrannými podmínkami podle §49 zákona č.114/1992Sb., o ochraně přírody a krajiny. V roce 2009 byla ZO ČSOP Zvoneček Vrané nad Vltavou obnovena naučná stezka procházející územím NPP Medník, která poskytuje návštěvníkům základní informace o předmětu ochrany NPP a pravidlech chování s ohledem na ochranu přírody.

- - - III - - -

Václav Burle

Tak jsme obdrželi vyjádření CHKO Blaník. Nevím jak vy, ale já jsem z něho zmatený. Kandík psí zub je chráněný státem, ale pracovníci Správy veřejně doporučují vstupování veřejnosti, fotografů, mezi rostliny, čímž prokazatelně dochází k jejich ničení, likvidaci. Jak sami přiznávají ve svém vyjádření /odstavec výše tučně zdůrazněn./ Já se naopak stále domnívám, že když je bylina chráněná, tak by neměla být poničena ani jedna rostlina. Hlavní nebezpečí je právě v těch malilinkých rostlinkách, které - na rozdíl od názoru CHKO - nejsou ve vegetaci a v podestýlce listí, vůbec vidět.

...a jsme u jádra pudla...

PROČ TO NA MORAVĚ JDE A V ČECHÁCH NE

JSOU SNAD MORAVŠTÍ OCHRANÁŘI CHYTŘEJŠÍ NEŽ TI ČEŠTÍ?

Rok za rokem jsem se díval, jak je kandík psí zub, v Posázaví, likvidován. I nadále jsem přesvědčen, že návštěvníci lokality by měli chodit pouze po okružní stezce, která prochází celou lokalitou a mezi byliny nevstupovat. Pro fotografy to nebude žádná újma, neboť kandíci podle stezky rostou ve velkém.

Divné je, že před rokem 1990, to měli komunisté, tehdejší ochrana přírody, ošetřené na jedničku. Proč oni tu ochranu kandíků uměli zorganizovat a my to neumíme? Můžete mě to vážení ochranáři vysvětlit. V té době byl zákaz vstupu mezi rostliny a navíc to zde hlídali dva strážci z řad důchodců. Oni ale ani tak nehlídali, jako spíše s návštěvníky diskutovali, podávali jim vyčerpávající informace. Proč by tento způsob ochrany nemohl zde být opětovně nastolen a to pro blaho kandíků psích zubů.

Navrhuji osadit jeden, dva, vysvětlující informační panely, a podle stezky dát tabulky se zákazem vstupu mezi rostliny. Je to taková cedulka, na které je lidská přeškrtnutá stopa. Ta je přidělána na silnější lištu. Tyto ochranné prvnky jsou v mnoha přírodních rezervacích. Ještě lépe to vyřešili moravští ochranáři na lokalitách šáfránů.

Jakmile šafrány se vydají k obloze, celou lokalitu, louku, obeženou páskou. Podobnou, jako používá Policie České republiky. Všechna tato opatření jsou jednoduchá, fungující, a doslova za pár korun, kaček českých. Co je na tom všem ochranářům České republiky tak nepochopitelné???

Ochranáři z CHKO Blaník se mýlí, když tvrdí, že kandíků psích zubů na Medníku neubývá.

Opak je - podle pamětníků, tamějších obyvatel, chatařů, chalupářů, trempů, odborné veřejnosti - pravdou. Zdejší obyvatelé si předávají informace od svých předků a ty jsou neprůstřelné. Rostlin ubývá!!!

/I nadále se budeme ptát odborníků a pokusíme se najít v problematice Medníku pravdu. Nyní bude na řadě pan ministr. Uvidíme, co nám odpoví..../

VLK aneb jedeme je do Beskyd stopovat...

Mon, 13 Feb 2012 15:15:35 +0100

Vlci se vrací do Beskyd

Nesmíme se zapomenout ho zeptat, jak tento snímek pořídil...

Fořt volá do zbraně. "Přijeďte, půjdeme hledat vlky" a posílá snímek z předminulého roku. Stopařů není nikdy dost. Odjezd v pátek v brzkých ranních hodinách. Magda jde ve středu ráno koupit jízdenky. Tak se hlaste ihned!!!

Bylo to namáhavé, ale překrásné. Takové vandry nemají chybu. Stálo to za to a už aby takový podobný byl další.... Už nám mnoho času nezbývá, tak si to užijme.

Podařilo se, úkol ve stopování jsme splnili. Vlci se do Beskyd vracejí a to je moc dobře, i když mnozí horalé jsou z nich, i právem, na mrtvici. Doufejme, že stát se o ty škody postará. Vlci však do naší přírody jednoznačně patří. Fořt byl spokojen a ukázal nám mnohé další krásy a hlavně houby v letošním roce opět slíbil. Máme se na co těšit. Přidej se, Nedej se. -vb-

Kos černý aneb proč se už nezpívá. Máte na to názor?

Sun, 12 Feb 2012 23:34:23 +0100

Proč se nezpívá a co na to tento kos říká? Zeptáme se ho...

Kose kose černý ptáku

co ty tady děláš

Všechny panenky z trávy jdou
ty sa ně díváš.

Všechny panenky z trávy jdou,
jen ta moje nejde.

Ona se tam posekala,
všechna krev z ní ujde

Ptáček byl při fotografování v pohodě. Pokukoval po nás, předváděl se. Klidně jsme ho mohli drbat pod bradou. Škoda, že takto neumí posečkat i ti ostatní zpěváčci....

Ještě jsme my, dříve narození, nebyli na světě a už nám matička, celá rodina, příbuzenstvo, všichni kolem nás, zpívali. Pak přišla škola, každý učitel musel umět hrát na nějaký nástroj, inšturment, jinak by nemohl dělat kantora. Nejen ve škole se neustále zpívalo.

Jako děcka jsme byli u požárníků, v sokole. Jezdilo se na soutěže, různé závody a v autobuse se vždy zpívalo po celou cestu. Byly to fantastické chvíle. Pravidelně jsme také jezdili s třídou na zájezdy po hradech, zámcích apod. Opět se zpívalo. Nebylo skupiny, party, třídy, že by někteří netáhli sebou kytaru, harmoniku a další inštrumenty.

Pak přišla vojna a zase se pělo na ty nejvyšší obrátky. Když taková rota pochodovala přes Kralovice a zavelelo se - pozor, volno, zpívat. Roooota vzoooooor, vlevo hleď, v tichosti si pak každý odpočítal jedna dvě, vlevo hleď. Ruka uchopila pevněji zbraň a hlava letěla vlevo.

Roooota vzor, pohov, volno, zpívat. Raz, dva, tři, čtyři - My letci máme ocelové ptáky. Z ničeho nic všechna okna v městečku se otevřela a holky na nás koukaly a většina měla z té krásy, z toho zážitku, velké plány. Tolik krásných, mladých chlapů pohoromadě, se tak často nevidí.

Vesnické tancovačky, bály, plesy, to vše bylo o zpěvu všech přítomných. Zpívalo se všude, neustále, při každé příležitosti. O melodiích u táborových ohňů, v přírodě, ani nemluvě. Jako houbaři jsme jezdívali, jak jinak, než vlakem, autobusem. I když jsme se neznali, tak až do Prahy zněla jedna píseň za druhou. A o zpívání a hraní na parnících pražské paroplavby ani nemluvě. Dnes je to už úplně o něčem jiném, a to jsem opomněl například sborové zpívání v kostelech, ale v žádném případě to neznamená, že bez zpívání se dá žít lépe. Opak je pravdou.

Miroslav Donutil: "Možná je to tím, že dnes není moc slyšet lidi vyprávět, zpívat. Jako dítě jsem často jezdil ke strýcovi na Vranovskou přehradu. Večer se rozvsvítily svíčky nebo petrolejky, sešli se chlapi a povídali. Byly to historky pravdivé, nadsazené i vymyšlené a my jsme u nich řvali smíchy. To dnes neexistuje. V televizi máte sto padesát kanálů, doma počítače. To vytlačuje obyčejné lidské povídání si. O zpěvu ani nemluvě."

A dalším pokračováním by mohlo být vyprávění o tom, co to byly černé hodinky... Dnes věc nevídaná, tenkrát naprostá fantastická samozřejmost.

Puštík bělavý aneb bylo to milé překvapení

Sun, 12 Feb 2012 20:01:21 +0100

Puštík bělavý

Šupajdili jsme si to kolem lesíčka mezi poli, ruksaky téměř plné hlívy ústřičné, nohy již v mokru, sluníčko zapadalo za horu, začal být pěkný samec a najednou taková krasavice. Radost byla převeliká, ale jak to udělat, abychom jí nevyplašily. Babo raď...

Měli jsme ale hodně velké štěstíčko. Ani se nehnula, pravděpodobně byla, tak jako my, vymrzlá na kost. Bohužel, byla v protisvětle a z opačné strany to moc nešlo. Tady pomohlo alespoň trošilinku přisvícení. Příště budeme snad muset sebou nosit akumulátorový reflektor. Jenom kdyby takových zážitků bylo povícero.

I když je fotoaparát dokonale naštelován, vše jak má být, tak málo světla a dokonce protisvětlo, žádný dokonalý snímek neudělá. Nepodaří se zejména ostra kresba a ta je pro naprosto dokonalou fotografii nezastupitelná.

A aby toho nebylo málo, hned opodál, kousek nad naší hlavou, pěkně vypasený kos. Přiblížili jsme se k němu na několik málo metrů a kdybychom se nebáli, že ho vyplašíme, tak jsme snad mohli i šimrat pod bradou...

Hlívy ústřičné je ve vojenském újezdě D povícero, i když proti rokům 2009 - 12010 - 2011, kdy to bylo naprosto neskutečné, nic moc. Dá se, po velkém úsilí, v hlubokém sněhu, ale naplnit téměř celý batoh. Naprostou potřebou pomůckou musí být sněžnice. Bez nich není šance se na lokality vůbec dostat. Je to namáhavé takhle se plahočit krok za krokem hvozdem, ale při dnešním slunečním počasí naprosto fantastické. Takových dnů, na které se vzpomíná po celý život, je v srdcich houbařů nemnoho. Díky za ně Matičko přírodo. Tahle hlíva ústřičná je od pohledu taková nějako jiná, divná, že?

P o z o r!!! Podle telefonátu z Beskyd se pravděpodobně vyjíždí v pátek. Začněte balit...

Vzpomínka na jaro, léto a podzim 2011 aneb prožili jsme v přírodě překrásné chvíle

Wed, 08 Feb 2012 22:26:43 +0100

Vzpomínka na minulý rok - 2011

Vandrovníci 2011 a jejich přátelé... (Dobarvení tohoto snímku a vylepšení brzy!)

Kosatec sibiřský - Když se vyvede, je mlaďounký, neopotřebovaný, tak je to veliká krása....

Hřib smrkový - Převelice zajímavá plodnice, která je u nás nejvíce ceněna. Na rozdíl od mnohých národů, které jí přednost nedávají. Houbaří, kteří umí, sbírají pouze hřiby tvrdé, vhodné i na sušení. V této souvislosti, bohužel, stále přetrvává bagrování malých hříbků. Někteří lezou po čtyřech a hrabou, další používají holí, větví. Není to zrovna korektní houbaření. Ve skleničkách, ale následně, ti prťavci vypadají převelice dobře a ještě lépe chutnají...

Zejména na jaře, řada z nás, při hledání hub, obchází tůňky, lokality, kde se vyskytují obojživelníci. Bývá to, při jejich milostných hrátkách, převeliký koncert. Občas najdeme nové stanoviště jejich výskytu, jindy, bohužel, zjistíme, že se žabky a další tvorové již nemají kam vrátit. Zavezeno, zničeno. Není zas tak výjimečné, že se ani tvorové včas nevyloví. Příroda je na konci zájmu naší společnosti...

Každoročně chodíme na jaře lokality kontrolovat, počítat obojživelníky, hledat nové druhy. V poslední době se věnujeme nejvíce čolkům. A děláme chyby, protože jsme líní. Máme jednu fantastickou lokalitu na jarní hřiby. Do ní vede lesní cesta, která je projetá tím obrovským strojem na zpracovávání dřeva. Ve vyjetých kolejích po jarním tání zůstává obrovské množství vody a tam vzniká nové potomstvo obojživelníků. A co se nestalo! Lesy nechyly ty díry zavést. Pro čolky a žáby je to naprostá katastrofa. Snad si najdou jiné útočiště. (Tady může být, vážení přátelé, Váš text, fotografie.)

Koniklec velkokvětý - V minulém roce jsme za touto krásou vyrazili až na Moravu. Bylo to něco úžasného. Ta obrovská rozkvetlá louka, s tisíci jedinci, nás doslova srazila na zadek. Něco tak úžasného jsme ještě nikdy neviděli. Jeli jsme takovou dálku snad jen proto, abychom se tam od ochránců přírody ze Zemského muzea v Brně dozvěděli, že lokality těchto bylin existují i v Čechách? Dostali jsme obsáhlou instruktáž a tak již za měsíc je pojedeme překontrolovat. Není snad fotografie této byliny, která by se nepovedla. Přidej se, Nedej se.

Mladí si putování po hřebenech Krkonoš vychutnávali, tak jako jejich čtyřnozí kamarádi. Jejich výstroj a výzbroj neodpovídala našim představám. Podobně to bylo i u jejich rodičů. Na dalším vandru již všechno bylo tak, jak to má při toulkách být.

Vandr po Krkonoších - (Houby, kytičky, broučci, motýlci a tak vůbec.) Tady na vyhlídce se pomíchala celá Evropa. Pěkně jsme si to tady užívali a i ohnivé vody nebylo málo. To bych nevěřil, jak všichni chlastají. Zpět! Ochutnávají ty veškeré tekuté dobroty. V kopcích moc lidí nebylo a v údolích poloprázdné hotely. Cizinci nepřijeli, ale vysoké ceny přetrvávaly. Současné vysoké mrazy vytvořily naprosto stejnou situaci.

Ptactvo nebeské - Po zimě vždy přichází jaro, znovuzrození veškeré té krásy. V lesích, na polích, mezích, stráních, na vodě, ptačí rodiče se snaží do posledních sil. Musí postavit hnízda, zabydlit, vyčistit dutiny stromů a to je jenom začátek. Pak, od rána do noci, vyhledávat potravu pro své ratolesti. Není to nic jednoduchého, ale je přenádherné to hemžení pozorovat. Bohužel ptactva neustále ubývá. Zejména v těchto mrazech je jim převelice krušno. Svým zpěvem nám, co jim podstrojujeme do krmítek, denně děkují. (Nevíte komu tato snůška vajec patří?)

Milá a užitečná setkání - Na toulkách přírodou, přes hory a doly, po stráních, lukách, lesy a hvozdy, přes řeky, říčky a potoky, přicházejí mnohá zajímavá, ale i nečekaná setkání. Na snímku mladí lidé, kteří zejména přes broučky a byliny, z Jihočeské univerzity. Při toulání se Vandrovníků a dalších zájemců jedním z nejzajímavějších a nejrásnějších koutů české přírody, nám byli převelice dobrými průvodci. Mnohé jsme se naučili. Opět jsme prožili krásný den.

Hlaváček jarní - Nevím jak vy, ale my se už strašně moc těšíme až budeme opět, po zimě, chodit počítat vzácné rostliny, živočichy. Dnes, po několika letech, již můžeme konstatovat, že v přírodě se děje mnoho špatných a záhadných věcí. Příroda nejen u nás, ale i ve světě, dostává pořádně na zadek. Každý, kdo pro ní alespoň něco málo udělá je svatý a hodně potřebný.

Známe řadu stanovišť hlaváčků jarního. Jedno je už neoddiskutovatelné - rychle a nevratně ubývají. Bohužel to vypadá, že odpovědným orgánům je to úplně, ale úplně jedno. Ještě žijí lidé, kteří jako děti, na jedné lokalitě, pamatují na desetitisíce, snad i statisíce hlaváčků jarních. Dnes je jich tam katastrofálně málo. Kde se stala chyba? A jde to ještě změnit k lepšímu? Kdo něco o nich víte, tak prosím pište do komentářů. A já to přetáhnu na toto místo. Děkujeme.

Hřib satan - Máme jeden problém, a tak vás všechny prosíme o názor. Již téměř sedmdesát let chodím na jednu lokalitu, kde roste hřib satan, nachový, a další zajímavé houby. Bohužel toto nevelké místo je rok za rokem neustále brakováno. Jedni sbírají tyto vzácné houby, protože je neumějí rozeznat od ostatních hřibů a často si zadělají na veliké bolení břicha. Další je, bohužel, berou pro kuchyňské použití úmyslně . A je tady třetí druh ničitelů - viz snímek - kteří je vytrhnou ze země prohlédnou a pohodí, neboť nevědí, co ta barevná plodnice je zač. A kruh se uzavřel. V každém případě to odnesla příroda. Lze tomuto ničení nějak zabránit.? Poradíte jak na to?

Je jeden významný mykolog, ředitel státní organizace, starající se o přírodu, který to na jedné lokalitě - hřib medotrpký - řeší pomocí drátěného pletiva. Každou plodnici obtočí a přidá vysvětlující cedulku. Kdo by ale bral hřiba medotrpkého, že? Když je nejedlý. Uspěli bychom s touto metodou na naší lokalitě, nebo bychom naopak přilákali ještě více lidí, fotografů? Jedná se doslova o nemnoho metrů čtverečních a tak by sešlap vykonal své. Jak na to, poradíte?

Německý ovčák - Byl to velký kamarád. Není to tak dlouho, kdy jsme se s ním, po patnácti letech, rozloučili. Bylo by to na převeliké vyprávění. Byl snad jediným psem na zeměkouli, který uměl, perfektně, vyhledávat jedlé houby. Tady byl naprosto nepřekonatelný.

Toulat se se psem přírodou, mít ho u nohy na vandrech, spát s ním pod jednou celtou, jíst z jednoho ešusu, co může být v souvislosti se zvířetem krásnějšího. Tady na blogu je povídání, jak se k nám jeden takový mladý ovčák přidal. Dnes se proklínám, že jsem si ho tehdá nenechal. Dnes mě moc chybí..

Máte zajímavý snímek, tak pošlete na burle@seznam.cz. A když k tomu bude text, tak to bude naprosto dokonalé. Není to však podmínkou.

Skautský památník pod Lysou horou v Beskydech...

Putování krajinou je i o památkách a nejen z oblasti kultury. Tady si vždy vzpomenu na ta slova Poutníka. "Postůj poutníče a vzpomeň těch, co tady leží...." Na snímku je památník, vzpomínka na skauty, kteří se postavili na odpor fašistům, okupantům naší vlasti. Mnozí chlapci se bohužel osvobození nedočkali. Na první pohled je zde ale vidět, že na jejich hrdinství se nezapomíná. Čest jejich památce...

Trampink žije...

Už to ale bohužel není to, co to bývávalo. Dříve to nejen mladé lidi táhlo do přírody - to by bylo ale na dlouhé povídání - dnes se volný čas tráví u počítačů a podobných, zejména pro mladé lidi, zhůvěřilosti. Bez přírody není života, bez přírody nemůže člověk žít. Nezájem o ní je cestou do pekel. Bohudík ještě se najdou lidé, kteří dokáží dát kamarády a kamarádky dohromady. Ať nám to vydrží co nejdéle.... Už se také těšíte na další potlachy?

Je snad ještě třeba něco dodávat?

Sírovec žlutooranžový

Plodnici jsem našel již jako takovou malilinkatou kuličku. Byl jsem moc zvědavý, co z ní vyroste. Byla na frekventovaném místě, tak jsem u ní osadil ceduličku. Ta druhého dne zmizela, ale ta další tam vydržela až do konce. Nenašel se nikdo, kdo by houbu utrhl. Bohužel bylo tak veliké a dlouhotrvající sucho, že sírovec se, ještě jako mladičký, odebral do věčných lovišť. Tak zase někdy příště. Jednoho takového velikého jsem si dokonce spletl se šindelovníkem severským.

Tak tomuhle nerozumíme

Tento divný útvar, uprostřed louky, nám nedává spát. Stále nemůžeme pochopit, o co se to jedná. Již na první pohled je vidět, že je to obrovská krása, zajímavost. Pravděpodobně se bude jednat o pramen, který není nikterak vydatný, takže nemá odtok. Voda se v tom kruhu drží neustále a navíc je v něm několik pěkných, ale nám neznámých rostlin. Letos zde opět uděláme kromě kochání se i patřičný výzkum. To jsou ale barvičky, co?

Lilie a orchideje

Vláček uhání krajinou a my rok za rokem se těšíme na tento jarní a letní vandr. Nejdříve nás čekají orchideje několika druhů a pak lilie zlatohlavé. Minule jich zde bylo - a to jsme nepochopili - i mnoho v bílé barvě. Tuto anomálii nám ještě nikdo nevysvětlil. Pravidelně zde o víkendu táboříme pod stany. Posledně v noci přišla taková bouře, že jsme museli utéct do skautského tábora pod střechu. Asi zbytečně, neboť stany to bez úhony přežily.

Už jste někdy v přírodě viděli lilii v bílém provedení? Stává se to často?

Hlíva ústřičná

Jsou jí plné vojenské lesy, ale bohužel pro velké množství bílé peřiny, jsou plodnice ukryty. Nebude to již dlouho trvat a sníh začne odtávat. To bude pro skalní houbaře důvodem zase do hvozdu vyrazit. V letošní sezóně zatím nebyla žádná velká úroda, tak jako v letech minulých, a tak v domácnostech nejsou vytvořeny žádné velké zásoby. Je třeba, co nejdříve, to napravit. Nebojte se a ochutnejte hlívu přímo v lese. Má zajímavou chuť, ale podle mne nejlepší je na jaře, když už je vyschlá. To chutná jemně po oříšcích. Škvarečky k televizi, tak to je to pravé.

(...nekonečné pokračování zítra.)

Čáp černý ozdoba naší přírody aneb pomozte při jeho monitorování

Tue, 07 Feb 2012 12:25:17 +0100

Čáp černý

MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA - Ptákem roku 2012 se stal tetřev hlušec. Důvodem je, poukázat na problematiku kolem Šumavy. Právě zde se ještě nachází jeho neustále ubývající populace, která má 300 jedinců. Akademici upozorňují, že mu hrozí vyhynutí. Zejména zimní období, současné mrazy, velký nárůst turistiky, v této oblasti, tetřevům neprospívá. Chovejme se v blízkosti jejich lokalit slušně, příkladně....

Vzpomínka: Nechodím po Brdech každý den, ale již jsem ho tam viděl třikrát. Jednou jsem již za začínajícího šera se svým ovčákem sestupoval z hřebene. Najednou jsem viděl, jak pes zpozorněl a následně jsem zaslechl takový divný zvuk. Datel to však nebyl. Posluchal jsem a pomalu se přibližoval po cestě ke zvuku. Klapot byl stále silnější, ale nic jsem stále neviděl. Vidím, že pes se dívá nahoru. Zvedl jsem oči a tetřev seděl na větvi asi sedm metrů nade mnou. Úžasné, nádherné. Bohužel to byl jen okamžik, neboť se zvedl a odletěl přes louku do lesa. Takový zážitek bych přál každému. Stačí chodit tiše, často, a pozorovat přírodu. Bohužel se odehrálo vše tak rychle, že jsem nestačil ani vyndat fotoaparát z futrálu.

** ** ** ** **

Potkat se s čápem černým ve hvozdech není vůbec jednoduché, i když štěstí přeje připraveným. Je to tvor, který - na rozdíl od čápa bílého - vyhledává samotu a nepřeje si být rušen. Společnost ornitologů, lidé, kteří se čápem černým zabývají, nás i prostřednictvím tohoto blogu požádala o naprosté respektování hnízdišť čápů černých. Pouze za předpokladu, že nebudou ptáci rušeni lze předpokládat, že je budeme v naší vlasti vídat na obloze častěji.

Právě houbaři se pohybují po lesích, starých hvozdech, nejčastěji, a tak se mohou s hnízdy čápa černého potkávat po celý rok. Zejména v zimním období, kdy jsou stromy bez listů, je lze odhalit nejsnadněji. Ornitologové nás houbaře žádají o pomoc. Nalezneli někdo z nás hnízdo, napište na burle@seznam.cz a my ihned budeme partu ornitologů informovat. I komentáře pod tímto článkem jsou vám k dispozici. Potěšte zdejší čtenáře svými zážitky nejen kolem čápa černého.

(Zde na blogu je několik článků o čápech černých. Stačí si vlevo dole, ve vyhledávači, napsat čáp černý...)

Poslední roky, při zimním hledání hub, vždy po opadu listí ze stromů, na nás vykoukne toto veliké hnízdo. Vždy se zapřísaháme, že na jaře musíme zjistit, kdo v něm přebývá. Bohužel, jak měsíce letí, tak na to vždy zapomeneme. Je tady někdo z vás ornitolog? Poznáte, čí to hnízdo je? Já bych si myslel i na čápa černého, ale jistotu nemám. Poraďte prosím. (Tento snímek a text byl vložen na tento blog a za několik dnů dorazila první odpověď - hnízdo čápa černého. Teď už se můžeme jenom těšit, zda v letošním roce zde tento krasavec a vynikající letec zahnízdí.)

Foto: František Pojer

-vb- Znám několik hnízd čápů černých, ale nikdy jsem nenašel odvahu se k nim přiblížit na vzdálenost fotoaparátu. Po pravdě řečeno, musel bych mít stupačky, výsuvnou plošinu, předlouhý žebrík. Vždy jsem se na ně díval z povzdálí. Navíc bych se necítil moc dobře, kdybych je na hnízdě, byť jen tak malilinkato, rušil. To se přece nedělá. Nejraději je pozoruji v letu, když se navíc po obloze honí s orlem mořským. Na něco takového se nedá zapomenout. V letošním roce se jim budeme více věnovat.

Foto: František Pojer

(Dokončení příště...) Máte někdo fotografii čápa černého? Pochlubte se. A když přidáte text, tak zdejší čtenáři vás na rukou budou nosit....

Amazonská houba rostoucí na polyuretanu

Sun, 05 Feb 2012 16:31:19 +0100

JIŘÍ PATOČKA, ZSF JU

Polyuretan objevený v roce 1940 je polymer vyráběný adicí diizokyanátů s vícesytnými alkoholy. Podle druhu použitých surovin lze vyrábět polyuretan s mnoha užitnými vlastnostmi, takže tento syntetický materiál má mnohostranné použití a celosvětově se vyrábí ve velkém množství. Používá se jako tepelná izolace, na výrobu lepidel, tmelů, barev, vláken a textilních materiálů, obalů a mnoho dalších produktů, které jsou součástí každodenního života. Jako valná většina syntetických polymerů, není biologicky odbouratelný a neexistuje také žádná přirozená chemická reakce, která by umožnila jeho rozložení. Ekologická likvidace je proto problematická. Spalováním vzniká oxid uhelnatý a řada toxických plynů.

Nyní svitla naděje všem, kterým leží problém ekologické likvidace polyuretanu na srdci. Skupina studentů z Univerity Yale, vedená prof. Scottem Strobelem, objevila v amazonském pralese houbu, která je schopna růst na polyuretanu a rozkládat jej na neškodné produkty (Appl Environ Microbiol 77, 6076-6084, 2011). Jedná se o parazitickou houbu Pestalotiopsis microspora z řádu dřevnatkotvarých (Xylariales). Prosperuje dokonce i v prostředí, kde nemá k dispozici nic jiného než polyuretan, dokonce ani kyslík. Mohla by se tedy uplatnit při rozkladu polyuretanu i uvnitř skládek a podílet se tak na jeho bioremediaci. Houbu objevili v roce 2011 v ekvádorské džungli Strobelovi studenti Pria Anandová a Jonathan Russell v rámci výzkumu prováděného v jihoamerických tropických pralesích a zjistili, že za rozklad polyureranu je zodpovědný specifický enzym ze skupiny serinových hydroláz (Appl Environ Microbiol 77, 6076-6084, 2012).

Houby řádu dřevnatkotvarých (Xylariales) rostou i u nás a vyskytují se po celý rok dosti hojně ve velkých skupinách na mrtvém dřevu listnatých stromů, zejména javorů, buků, habrů, bříz, olší, lísek a osik. Z těch známějších je to např. dřevnatka buková (Xylaria carpophila), která roste po celý rok na starých opadaných slupkách z bukových plodů, nebo dřevnatka dlouhonohá (X. longipes) či mnohotvará (X. polymorpha), které rostou hojně po celý rok na pařezech, ležících kmenech, větvích a rozkládajících se kořenech listnatých stromů. Z dalších našich dřevnatkotvarých hub je hojný dřevomor mnohotvarý (Annulohypoxylon multiforme), dřevomor červený (Hypoxylon fragiforme), dřevomor hnědý (H. fuscum) a dřevomor Howeův (H. howeanum). Houby řádu dřevnatkotvarých se podstatným způsobem podílejí na rozkladu dřevní hmoty v přírodě a je docela možné, že některé z nich by byly schopné rozkládat i polyuretan či některé d alší syntetické polymery.

Bioremediace je proces, v němž jsou působením živých organismů či enzymů přeměňovány toxické či rizikové a jinak nebezpečné látky na látky netoxické a nerizikové. Většinou jde o rozklad organických látek prostřednictvím specifických mikroorganismů nebo o optimalizaci podmínek prostředí pro působení již přítomné mikroflóry. Optimalizace podmínek spočívá v aeraci, přidávání živin, přidáváním látek stimulujících mikroorganismy k rozkladu znečištění apod.

Hledáme pomoc pro ptactvo nebeské

Sat, 04 Feb 2012 22:56:45 +0100

KEŘE PRO PTÁKY

Květa Vaněrková

Ptáci mají stále méně keřů, a ve městech prý proto ubylo zpěvných ptáků asi o 20 %. Ptáci potřebují křoviny nejen ke hnízdění. Často hnízdí i na zemi pod nimi, ale i jako bezpečné stanoviště u krmítek. Prosím, nemáte někdo kontakty a nápady, jak toto účinně vysvětlit např. odborům péče o zeleň na městských úřadech a dalším organizacím ? Zabývají se, namísto komplexního přístupu, opravdu jen tím, co je zelené a činnost vykazují právě hlavně likvidací keřů na sídlištích. Například i v Bruselu prý není slyšet žádný ptačí zpěv, jen křik strak a havranů. Děkuji, ráda se k nějaké osvětě, aj.pomoci, připojím.

(K tomuto textu přivítáme pěkné a zajímavé fotografie ptactva.)

Kdo z vás pozná, co je to za ptáčka obdrží slevu na dveře a zárubně v jakémkoliv přijatelném množství. Odpovědi posílejte na burle@seznam.cz.

(S velikou pravděpodobností mládě pěnice černohlavé. Hnědá hlava. Samci přepeřují na podzim prvního roku a čepice se mění na černou barvu, proto je to pěnice černohlavá. Pavel Světlík).

Václav Burle: Už dlouho přemýšlím, že i já se musím k této problematice vyjádřit. Nejsem ornitolog, ale umím se dívat kolem sebe. V Praze, a všude v okolí, pozoruji, že se někdo zbláznil. Úředníci pravděpodobně potřebovali utratit peníze, a tak se rozhodli zkrášlit životní prostředí. Vzali to ve velkém, za pomocí pil a seker. Vyrubali veškeré staré keře, nálety dřevin, vysoké traviny. Když jsem kolem této džungle, myšleno pozitivně, chodil do práce, tak to v ní ševelilo přemnohými ptačími hlasy. Dnes jsou tam položeny uměle vyrobené drny a po dřevinách ani památky. Ptactvo zmizelo do nenávratna...

Když jsme byli kluci, tak před školou jsme měli ořešáky a hlavně hrušně. Když nastal čas sklizně, tak starší museli jít česat a srážet ořechy. Vše se odevzdalo ve školní jídelně a následně prošlo našimi útrobamy. Jistě nemusím zdůrazňovat, jaký tam býval před okny školy, den za dnem, ptačí koncert. Tenkrát jsme si toho vůbec nevážili. Byla to přece, tak jako všude v republice, úplně normální věc. Někdy koncem osmdesátých let, byly všechny stromy poslány k zemi. A důvod? Hrušky padaly na zem a tam dělaly nepořádek. Již je neměl kdo sbírat. Podobný důvod by s ořešáky. Nebyl nikdo kdo by shrabal listí.

V historické konírně, a na půdičce nad ní, jsme rok co rok, měli několik hnízd. Všichni zaměstnanci neustále kontrolovali, jest-li se mladí již nechystají do světa. Byl to vždy obrovský zážitek, na který se pak vzpomíná po celý život. V předminulém a minulém roce u nás nezahnízdil ani jeden pár. Je to další důkaz, že se něco nedobrého kolem nás děje.

Je všeobecně známo, že se někde ztratili vrabci, stejně tak, jako po celé republice i brabci. Ale to by bylo na jiný článek. Na autobusovém terminálu, na nádraží Smíchov, což je taková obrovská ocelová zastřešená konstrukce, ještě před několika lety byly stovky brabčáků. Ptáci byli usazeni na traverzách a čekali až někomu něco upadne z ruky. Jistě nemusím připomínat, že snad nebylo nikoho, kdo by jim něco nekoupil na zub. Tedy na zobák. Doslova ze dne na den se někam ztratili. Uměl by jste to prosím někdo vysvětlit?

Foto: Pavel Kumprecht

V těchto dnech všude mrzne až to praští. Každý, kdo miluje přírodu, má kolem své usedlosti několik krmítek. Kdo nemá nemovitost, zahradu, sad, tak si již v předstihu připravil krmítka v lese, na mezi, u řeky, potoka. Tak jsem učinil i já. Nakoupil jsem to nejkvalitnější a nejčerstvější krmivo a nabídl miláčkům. Bohužel, zde ve vísce u Prahy není téměř ptáčka. Pouze sem tam přiletí několik sýkorek, které jsou ale tak nějak hodně malilinkaté. Že by nový druh? Ještě v minulém roce bojovalo o své krmiště několik kosáků a zatím jsem neviděl ani jednoho. Je to celé takové divné....

A jak je to tam u vás???

Foto: Jan Ševčík - Setkání orlů mořských na Třeboňsku.

Pavel Světlík: Rovněž mne docela tíží ten podivný pocit nad vývojem ptáků, zejména polních a žijících v zemědělské krajině. (Sstrnad obecný, koroptev polní, skřivan polní, ťuhýk obecný, čejka chocholatá a jiní.) Na vině je především ztráta pestrosti kulturní krajiny a intenzívní zemědělství. Konkrétní příčiny pak jsou mimo jiné úbytek hnízdního prostředí, snižování potravní nabídky a dost často sice nevědomé, ale přímé ničení hnízd při hospodaření, Např.hnízdní populace zmíněné čejky od počátku 80. let minulého století klesla o neuvěřitelných 90 %, opravdu jsem se nepřepsal, to tvrdí vědecké studie.

Dávám za pravdu, že i šílené "čištění" keřových porostů a jistě i časté sečení travních, volně se vyvíjejících ploch ve městech, bez možnosti dozrání trav k zrnu a semenům, je něčím velmi negatívním a nenormálním. Např. ono chybějící zralé travní semeno, když se vše v malých i větších městech čistí jako s vysavačem v ruce ku podobě sterilního švýcarského stylu, je velmi pravděpodobně jednou z asi z 10-15 známých příčin úbytku vrabců polních i domácích.

Také pampeliškové zralé zrno, je úžasnou obživou pro mnohé ptáky, např. hýly obecné. Ale víme, jak se zase s pampeliškou /smetánkou lékařskou/ již na jaře zachází, jako se strašným a nebezpečným neřádem. Dnes je třeba bojovat za každý keř, nemluvě o keřových pásmech, pruzích v krajině nebo v městských zástavbách. Tady může i pozvednutý hlas jedince, občana nebo malé skupiny opravdu pomoci. Odvažme se toho, dojděme se doptávat a připomínkovat, když vidíme takové zásahy, nebo že se na ně chystá.

Prožili jsme to v České Skalici, kde byla alespoň zatím odložena "holoseč" pásma keřů v blízkosti stanice ČSD. Mělo to všechno padnout dokonce v době hnízdění. Česká inspekce z HK udělala rychlý zákrok. Byli jsme ji za to moc vděčni!

Ne všechno je však dnes jen negatívní, přesílám v příloze e-mailu zvláštní, radostný obrázek Srazu ORLŮ, nemyslím však sportovců, ale skutečných orlů mořských tj. pohled na "meeting" na jednom jihočeském rybníku nedaleko Lomnice nad Lužnicí, od kolegy Honzy Ševčíka. Situace asi před třemi týdny, je vidět, že se jich tam sešlo přes 30 najednou, Je to něco úžasného. Snad se blýská na lepší časy i u nás na Východě, Nedávno jsem musel velmi prudce brzdit s autem, když se přes silnici vyrojilo 18-19 hlavé hejno koroptví. Zase nepřeháním! To jsem neviděl od dob svého dětství před 50 lety.

Foto: Antonín Šprinc

Třeskuté mrazy ovšem nyní mohou nadělat opravdu své, zejména na říčním ptactvu (skorcích i ledňáčcích. Starší, víceletí jedinci ledňáčků přezimují v naší vlasti) zatímco mladoši většinou odtáhli do Francie, Itálie, a tak na zmrzlých říčkách už nenajdou možnost obživy. Právě včera mi byl hlášen uhynulý ledňáček na břehu Zlatého potoka na Dobrušsku. Naše odpovědnost je nyní opravdu trvale krmit, nejlépe poslouží běžným ptákům v mrazech slunečnicové semeno, dá se ve velkoskladě koupit i za 15 Kč/1 kg

Jak ptáci dovedně zrníčka vyzobávají je vidět z hezkého snímku, který mi poslal Dr.Pavel Kumprecht od Nového Města nad Metují. Přítel Kumprecht má nádhernou ekologickou a všem zvířatům i ptákům příjemnou zahradu. A i když ho trochu trápí třeba strakapoudi prozobáváním izolace na jeho opraveném domku, Pavel přírodě přeje.

Potřebujeme více takových hezkých příkladů.
Pavel Světlík ředitel A. Rocha v ČR

Zima, tak jako každý rok, musí jednou odejít do zapomnění. Až rozkvetou louky, stráně, tak již bude ptactvu hej. Nejen houbaři, ale i ostatní milovníci přírody opětovně prožijí všechna ta záhadná kouzla Matičky Země, přírody.

Jeden z Vandrovníků v akci.... Všichni se už těší, jak opět na jaře vyrazí, tak jako každý rok, za obojživelníky, rostlinami, houbami. Už aby to bylo, že....

KOMENTÁŘE

Fri, 03 Feb 2012 21:09:38 +0100

Komentáře ale slušně, prosím

INFORMACE - vložil jsem na korálovce bukového fotografii z těchto dnů. Už jsou pod sněhem, ale stále vypadají moc dobře. Více ZDE!!! Co myslíte? Vyrostou tam i v létě letošního roku?

Jan Saudek aneb několik slov o fotografování

Thu, 02 Feb 2012 18:23:15 +0100

Jan Saudek - slova, která vedou k zamyšlení

"Já mám i drahé fotoaparáty. Na techniku kašlu, používám starý Flexaret, laciné filmy, laciné vývojky, prošlé papíry. Podstatné je poselství, to co chcete říci. Okázale nedbám na techniku a jiné vymoženosti."

(Václav Burle) - Já samozřejmě nejsem Mistr a jako fotograf naprostý amatér. Za život jsem měl řadu aparátu. Začínal jsem s Altysou, nebo jak se to jmenovalo. Tenkrát to stálo pár šupů. Bylo to z NDR, taková malá černá krabička, velice jednoduchý systém, ale fotografie to dělalo naprosto úžasné. Nevím proč, ale všechny byly čtvercové a ve velikosti několika centimetrů. Asi proto, že tato velikost byla nejlevnější.

Potom jsem fasoval ty různé Exakty, Pentaxy, a jak se to všechno jmenovalo. Soukromě jsem si pořídil Yashicu 124G mat. Stala něco málo přes 2000,- korun. To byl úžasný stroj. Na první pohled to vypadalo jako Flexaret. Dal se na to nasadit veliký a tedy výkonný blesk, zakoupený v Tuzexu. Dokonce to mělo přídavné čočky, ale ty jsem nikdy nesehnal, i když se občas ve fotoprodejnách objevily. .

Nejhorší ale byly ty tisíce hodin ve fotokomoře, která, tak jako všude v rodinách, v koupelně. Když fotografie vycházely, tak to byla radost, ale v opačném případě, raději ani nemluvit. Jenom těch cigaret, co v těch nočních hodinách zařvalo. A tak to bylo téměř den za dnem. Trochu se po této fotografické době stýská, ale dnes je to bohudík již úplně, ale úplně o něčem jiném.

A jak jste ty dávné fotografické doby prožívali vy?

Ilustrační foto z toulek Vandrovníků přírodou...

Houby jsou i nebezpečné aneb jak je to v Brdech

Thu, 02 Feb 2012 09:40:06 +0100

Houby mohou i lidskému organismu škodit

Brdský naprosto úžasný hřib, který hlídá trampský camp U jezírka a čeká, až ho kamarádi Vandrovníci rozezní písničkami mládí. I on si ty přenádherné chvíle, uprostřed starého hvozdu, umí vychutnat. Nevěříte, tak se ho zeptejte....

(...dopíši snad brzy!)............

................

Brdy, vojenský újezd, nedaleko Příbrami. Snímek byl pořízen při Zimním přechodu Brd 2011 - od soutoku Vltavy s Berounkou až po zámek Kozel. Za několik dnů opět vyrážíme. Přidej se, nedej se - spacák, karimatka, torna, jídlo, voda, termoska, bivakový pytel, vařič atd. Už se také nemůžeš dočkat? Vězte, že si to opět fantasticky vychutnáme.....(Více o Brdech zde na blogu!)

(Zdroj: Právo - Slovensko) - Slovenští vědci zjistili, že zvěř ve Vysokých Tatrách je plná rtuti, arzenu, DDT. Jedná se o několikanásobné překročení státních norem. Toxické látky se do hor dostávají sněhem a deštěm. Ryby, v napohled čistých tatranských plesech, mají v sobě nadlimitní koncentraci toxické látky, která se přidávala do barev a lepidel. Slovenští a čeští vědci jedním dechem dodávají, že Tatranský národní park je mnohem čistší než zbytek Slovenska.

Volavka popelavá aneb i ona chodí do tanečních - ing. Petra Badinová

Thu, 02 Feb 2012 09:15:09 +0100

Volavka popelavá

Fotografů, kteří se věnují ptactvu nebeskému není zas tak mnoho, a těch, kteří se dají v této kategorii považovat za umělce, by se dalo spočítat na prstech obou rukou. Proto každý zajímavý snímek, těchto nebeských tvorů, potěší.

Ptáci, kteří, přes zimní období, zůstávají v naší krajině, to nyní nemají vůbec lehké. Při procházkách kolem říček, rybníků, vodních nádrží, není človíčka, který by tyto tvory neobdivoval. Nemají to lehké a snad je i správné, že jim dopřáváme trochu toho jídla. Ze zkušenosti však víme, že ne vždy jim podáváme tu správnou potravu. Této problematice se věnují nejen ornitologické společnosti, ale i místní tiskoviny. Je chvályhodné, že většina milovníků přírody je dnes již hodně poučená. Máte s dokrmováním ptáků nějaké konkrétní zkušensoti. Napište do komentářů pro poučení nás všech.

Volavka popelavá, na snímku ing. Petry Badinové, se snad rozhodla, že se bude věnovat tanečnímu umění. Nebo je to i jinak? Že by jí byla zima na nohy? Paní Petra nám ke snímku možná i pošle trochu té její vynikající, zajímavé poezie....

!Ukazuje se pravda, lež odchází do zapomnění! aneb !Imunita se doplňky nezíská. Je to pouze o vyhazování peněz a obohacování šarlatánů!

Wed, 01 Feb 2012 10:36:40 +0100

Zase jeden důkaz, že potravinové doplňky, vitamínové náhražky, nefungují, ale naopak jsou i pro lidské zdraví nebezpečné, škodlivé. Jsou pouze útokem na peněženky lidí, našich bližních. Povídačky o léčivosti hub nejsou vědecky dokázané, opodstatněné. (Netvrdím ale -vb- že houby, tak jako rostliny, v sobě nemají prospěšné látky. Stejně, jako ty škodlivé.)

(Radiožurnál, 1. února 2012, více ZDE) - V hodinové besedě, významná světová vědkyně z oblasti biologie, imunologie, Blanka Říhová, s velkým nasazením pravdivě, bez jakýchkoliv vytáček, otevřeně, hovořila o problematice imunity, vitamínů, potravinových doplňcích...

"ZDRAVÁ JE POUZE PŘIROZENÁ STRAVA"

(Několik postřehů z hodinového pořadu. Volně zpracoval -vb-) -

= Na potravinových doplňcích je málo pravdy. Testoval je vůbec někdo? A s jakým výsledkem? "Naše pracoviště nebylo žádným výrobcem osloveno." (Proč asi, že? -vb-)

= Na otázku k vitaminovým doplňkům paní Říhová řekla: "Zdravější je koupit si biftek, zeleninu a ovoce, než zbytečně vyhodit 1000,- korun. Je to i zdravější."

= "Jogurty s živou kulturou jsou moc dobrou, prospěšnou záležitostí."

= "Dětem dopřávat tyto jogurty, vitamíny přírodní a nezapomínat na maminkovské polévky, vývary. Dopřávat jim vitamíny v podobě ovoce a zeleniny. Potravinové doplňky a vitamínové preparáty NE!"

!!! NEJPŘIROZENĚJŠÍ JE PŘIROZENÁ POTRAVA !!!

Vojenský újezd Doupov. Houbařský a botanický ráj na zemi české...